ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5078.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5078/2017-491
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) R. M. , zastoupeného JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, a b) V. R. , proti povinné N. S. , zastoupené Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 572/63, pro 2 975 000 Kč a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 28 EXE 2852/2012, o dovolání V. K., zastoupené Mgr. Jaroslavem Procházkou, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 49/16, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2017, č. j. 11 Co 223/2017-474, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 3. 4. 2017, č. j. 28 EXE 2852/2012-457, rozhodl, že na místo oprávněného a) vstupuje do řízení V. K., a to pouze v rozsahu vymáhané částky ve výši 500 000 Kč.
K odvolání V. K. Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh na její vstup na místo oprávněného a) v rozsahu vymáhané částky 500 000 Kč zamítá. Uvedl, že V. K. v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně odvolala svůj souhlas se vstupem na místo oprávněného a), a proto nejsou splněny podmínky stanovené v §107a odst. 1 o. s. ř. pro vstup nového účastníka. Odvolací soud musel vycházet z obsahu spisu ke dni svého rozhodování (26. 6. 2017), a proto nemohl přihlížet k pozdějšímu podání V. K. ze dne 14. 7. 2017, v němž sdělila, že své stanovisko změnila a se vstupem do řízení souhlasí.
Usnesení odvolacího soudu napadla V. K. dovoláním. Domnívá se, že v době rozhodnutí odvolacího soudu již byly podmínky §107a odst. 1 o. s. ř. splněny. Pokud soud dospěl k závěru, že podmínky pro vstup do řízení splněny nejsou, měl vstupující oprávněnou vyzvat k odstranění nedostatků jejího návrhu. Rozhodnutí o tom, že se návrh vstupující oprávněné zamítá, je příliš přísné a v rozporu s poučovací povinností obecných soudů. Dne 14. 7. 2017 byl odvolacímu soudu doručen přípis, ve kterém vstupující oprávněná vyjádřila svůj souhlas se vstupem do řízení a doložila smlouvu o postoupení části pohledávky s úředně ověřeným podpisem. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Nepostačuje pouhé konstatování, že „podmínky pro podání dovolání ve smyslu ust. §237 o. s. ř. jsou splněny a dovolání je projednatelné“, neboť dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 až 238a o. s. ř. považuje za splněné [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Protože dovolání má vady, které nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4294/2015].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu