ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5659.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5659/2016-279
originál
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s. , se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 791/41, identifikační číslo osoby 24316717, proti povinnému J. B. , zastoupenému Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 599/37, pro 111 209 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 3818/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. září 2016, č. j. 40 Co 397/2016-246, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. září 2016, č. j. 40 Co 397/2016-246, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. června 2016, č. j. 22 EXE 3818/2012-239, kterým byl zamítnut návrh povinného na ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 40 Co 641/2015-143, kterým bylo potvrzeno zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce z důvodu jeho nemajetnosti. Uvedl, že šetření soudního exekutora za účelem zjištění majetku povinného je kontinuálně prováděno a že exekuce plní zákonem stanovený účel a shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že u povinného nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tím ani k ustanovení právního zástupce, a to z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, neboť o návrzích povinného na zastavení exekuce z důvodu tvrzené nemajetnosti povinného bylo již opakovaně rozhodováno a tato zamítavá rozhodnutí byla potvrzena odvolacím soudem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, aniž by byl zastoupen právním zástupcem, přičemž nebylo prokázáno, že má právnické vzdělání. Nejvyšší soud proto dovolatele usnesením ze dne 11. ledna 2017, č. j. 20 Cdo 5659/2016-269, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení, zvolil si pro podání dovolání v této věci zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání.
Ve stanovené lhůtě bylo Nejvyššímu soudu doručeno dovolání sepsané Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 599/37, který se současně prokázal plnou mocí udělenou povinným dne 23. prosince 2016 pro zastupování v tomto dovolacím řízení. Dovolatel v předmětném dovolání namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně nepostupovaly správně, když při posuzování jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumaly přípustnost dovolání, a že neučinily vhodná opatření k odstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení v podobě nedostatku povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení, čímž se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň zasáhly do dovolatelova práva na spravedlivý proces. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovolatel správně usuzuje, že v souladu s ustanovením §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat pouze Nejvyšší soud, avšak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neposuzovaly přípustnost dovolání, ale jeho zřejmou bezúspěšnost. Odvolací soud své potvrzující usnesení postavil na komplexním zvážení zákonné úpravy a ustálené judikatury Nejvyššího soudu týkající se podmínek pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dospěl k závěru, že z obsahu dovoláním napadeného usnesení vyplývá, že dané dovolání by bylo zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, neboť se jedná o opakovaný a zřejmě nedůvodný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jemuž tak nemůže být vyhověno. Daný závěr je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, který již dříve uvedl, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitce dovolatele, že dovolací soud postupoval při posuzování návrhu na ustanovení zástupce v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, proto nelze přisvědčit, a ta tudíž nemůže založit přípustnost dovolání.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, se v tomto případě neuplatní, jelikož dovolatel je zastoupen advokátem.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 3. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu