ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5992.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5992/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné AGRICULTUR spol. s r. o. , se sídlem v Nýrsku, Chodská 867, identifikační číslo osoby 43312756, zastoupené JUDr. Tomášem Slavíkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 42, proti povinnému K. H. , P., zastoupenému Mgr. Zoltánem Dunou, advokátem se sídlem v Praze 4, Podolská 236/90, za účasti vydražitelky Ing. L. T. , P., pro 97 862 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 6500/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2016, č. j. 24 Co 1114/2016-232, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi vydražitelkou na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 29. 3. 2016, č. j. 099 EX 6500/12-211, kterým soudní exekutor JUDr. Ivo Luhan, Exekutorský úřad Praha 1, udělil vydražitelce příklep k nemovitým věcem popsaným ve výroku I. usnesení. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3544/2014 uvedl, že dojde-li k provedení dražby navzdory stále probíhajícímu insolvenčnímu řízení, jedná se o vadu, pro jejíž existenci nelze příklep udělit, ledaže by v mezidobí od udělení příklepu do rozhodnutí odvolacího soudu o příklepovém usnesení bylo insolvenční řízení skončeno zamítnutím či odmítnutím insolvenčního návrhu nebo zastavením insolvenčního řízení. Účinek předpokládaný §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v tu chvíli odpadne a odvolací soud může o odvolání rozhodnout. Postup povinného v rámci probíhající exekuce spočívající v opakovaném podávání vadných (neúplných) insolvenčních návrhů zhodnotil jak snahu účelově obstruovat provedení exekuce. V den provedení dražby a udělení příklepu byl návrh povinného již nepravomocně odmítnut, právní moci nabyl následně zveřejněním usnesení Vrchního soudu v Praze v insolvenčním rejstříku dne 12. 5. 2016, odvolací soud proto byl oprávněn napadené usnesení o příklepu meritorně posoudit.
Povinný v dovolání namítá, že exekutor měl postupovat důsledně v souladu s §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona a nařízené dražební jednání odročit, když nemohl předpokládat, jak bude o insolvenčním návrhu rozhodnuto. Závěry odvolacího soudu pokládá za rozporné, neboť soud tvrdí, že ustanovení §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona je ustanovením kogentním, na druhé straně připouští opačný výklad, na jehož základě dochází k umělému prodlužování trvání exekučního řízení vedle insolvenčního řízení. Jednání exekutorského úřadu neúměrně poškozujícímu povinného by neměla být přiznána právní ochrana. Domnívá se, že odvolací soud postupoval v rozporu s kogentní právní úpravou a s ústavně zaručeným právem na ochranu vlastnictví, když soudní exekutor směřoval k obcházení zákona. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudního exekutora se ruší, případně aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v případě, kdy soudní exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného i přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, avšak insolvenční návrh, na základě kterého toto insolvenční řízení bylo zahájeno, byl následně, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení §128 insolvenčního zákona insolvenčním soudem odmítnut, je možné v exekučním řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/15).
V souzené věci soudní exekutor dne 4. 2. 2016 vydal dražební vyhlášku o provedení elektronické dražby nemovitých věcí popsaných ve výroku II. vyhlášky a zahájení elektronické dražby stanovil na den 29. 3. 2016. Dne 12. 2. 2016 podal povinný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a týž den nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení ve smyslu §109 insolvenčního zákona. Dne 17. 3. 2016 insolvenční soud insolvenční návrh odmítl, neboť povinný nedoložil řádný seznam majetku a závazků. Soudní exekutor následně provedl dražbu a dne 29. 3. 2016 vydražitelce udělil příklep k vydraženým nemovitým věcem. Dne 26. 4. 2016 Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí insolvenčního návrhu; usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 12. 5. 2016 a téhož dne v souladu s §89 odst. 1 a 146 odst. 1 insolvenčního zákona zanikly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Odvolací soud v řízení o udělení příklepu o odvolání povinného rozhodl až dne 7. 6. 2016. Je tedy zřejmé, že při rozhodování odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; není přitom důvodu se od ní odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu