ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.732.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 732/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladímíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj , se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 98/4, identifikační číslo osoby 72080043, proti povinné TOMAS BRNO s.r.o. , se sídlem v Brně, Sokolova č. 32, identifikační číslo osoby 65278453, zastoupené JUDr. Ondřejem Šmídem, Ph.D., advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova č. 2378/17, pro 4 907 047,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 E 1572/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 27. června 2016, č. j. 18 Co 279/2016-218, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovoláním napadeným rozhodnutím bylo výrokem I. potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. 4. 2016, č. j. 2 E 1572/2002-212, jímž cena dražených nemovitostí, a to stavební plochy p. č. 21 o výměře 103 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba označená jak M. Ch., občanská vybavenost, stavební parcely p. č. 16/2 o výměře 327 m2 – zastavěná plocha a nádvoří a pozemkových parcel p. č. 113/9 o výměře 130 m2 – ostatní plocha, pč. 130/1 o výměře 222 m2 – zahrada, p. č. 166/1 o výměře 489 m2 – ostatní plocha, p. č. 206/10 o výměře 70 m2 – ostatní plocha, p. č. 413/6 o výměře 2006 m2 – ostatní plocha a 413/15 o výměře 27 m2 – ostatní plocha, zapsaných na listu vlastnictví č. 436 u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Svitavy, pro katastrální území M. Ch. a obec B. (dále též jen „předmětné nemovitosti“), se určuje částkou 2 100 000,- Kč, s tím, že s předmětnými nemovitostmi nejsou spojena žádná práva a žádné závady, které prodejem v dražbě nezaniknou, a že výsledná cena předmětných nemovitostí se stanoví částkou 2 100 000,- Kč. Výrokem II. odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolatel namítá, že soud prvního stupně i odvolací soud nezohlednily, že na předmětných nemovitostech existuje závada spočívající v tom, že tyto jsou na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi povinnou jako pronajímatelem a společností CARGAS OIL s. r. o. jako nájemcem pronajaty právě společnosti CARGAS OIL s. r. o. Soud prvního stupně vyšel z toho, předmětná nájemní smlouva byla uzavřena dne 30. 6. 2013, což je po datu doručení usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 2 E 1572/2002, (doručeno bylo dne 28. 7. 2008), jež povinnému zakazovalo předmětné nemovitosti na někoho jiného převést anebo je zatížit, avšak pominul, že předmětné nemovitosti byly pronajaty již dříve na základě nájemní smlouvy ze dne 23. 12. 2009 uzavřené mezi povinnou jako pronajímatelem a společností CARGAS s. r. o. jako nájemcem. Tento dřívější nájemní vztah byl ukončen na základě dohody s tím, že dojde k uzavření nové nájemní smlouvy, takže i když se jednalo o dva odlišné závazkové právní vztahy, kontinuálně na sebe navazovaly a jeden se odvíjel od druhého. Posuzovaný nájem předmětných nemovitostí tedy vznikl již dne 23. 12. 2009, nikoliv až dne 30. 6. 2013. Nájemní smlouvy byly uzavřeny proto, aby o předmětné nemovitosti někdo pečoval a obhospodařoval je, jde o objekt plynové čerpací stanice. Bylo v zájmu oprávněného, aby nedocházelo k jejich znehodnocení tím, že budou opuštěny, povinná jejich pronajímáním rovněž získala prostředky, z nichž zčásti mohla uspokojit své závazky. Povinná tedy při pronájmu předmětným nemovitostí jednala v souladu se zájmy oprávněného; zákaz nakládat s věcmi po doručení usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 2 E 1572/2002, je třeba chápat tak, že povinný nesměl s předmětnými nemovitostmi nakládat takovým způsobem, který by následně znemožnil realizaci prodeje v rámci výkonu rozhodnutí. K takovému výsledku však nájemní smlouva ze dne 30. 6. 2013 nevedla, a proto ji nelze pokládat za neplatnou.
Dovolatel však přehlédl, že odvolací soud své rozhodnutí opřel o to, že při posouzení projednávané záležitosti je třeba aplikovat ustanovení §335b odst. 1 písm. a), §336a a ustanovení §337h odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném v době zahájení vykonávacího řízení (návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí došel dne 13. 11. 2002), tedy ve znění do účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. Tento názor odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu týkající se výkladu čl. II bod 1 zákona č. 396/2012 Sb., jakož i s praxí Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1567/2015). Proto odvolací soud především s poukazem na ustanovení §336a odst. 1 až 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 uzavřel, že v dané věci je zcela nerozhodné, zda předmětné nemovitosti byly nebo nebyly platně pronajaty, protože jejich nájem není „závadou“, která by měla být vymezena a zohledněna ve výsledné ceně stanovené v usnesení soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §336a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012. Nájemní právo k předmětným nemovitostem jako k plynové čerpací stanici totiž není nájemním právem, u něhož zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovalo i nadále. Nájemní vztah k předmětným nemovitostem (byl-li vůbec k předmětným nemovitostem nastolen) tedy zanikne nejpozději dnem právní moci rozvrhového usnesení (ustanovení §337h odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012). Rovněž právě uvedený právní názor odvolacího soudu je v mezích již existující rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1115/2010). Dodává se, že dovolatelka nezpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že pronájem předmětných nemovitostí jako plynové čerpací stanice by měl být nájemním právem, jehož přetrvání vyžaduje zájem společnosti, pouze má za to, že nájemní vztah byl platně nastolen již v souvislosti s uzavřením smlouvy mezi povinnou a společností CARGAS s. r. o. ze dne 23. 12. 2009, případně že nájemní smlouva mezi povinnou a společností CARGAS OIL s. r. o. ze dne 30. 6. 2013 má být pokládána za platnou .
S ohledem na výše uvedené dovolací soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 3. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu