ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.756.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 756/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Priton Management S. A. , se sídlem v Belize City, Blake Building, Suite 306, Corner of Eyre & Hudson Street, P. O. BOX 2670, Belize, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti povinným 1) Ing. F. P. , N. n. O., 2) Ing. J. H. , N. n. O., 3) Ing. J. M. , K. n. O., a 4) Dr. F. D. , T., všem zastoupeným Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, pro 9 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 Nc 2062/2009, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 29. 9. 2016, č. j. 54 Co 629/2011-435, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 14. 3. 2011, č. j. 9 Nc 2062/2009-97, kterým Okresní soud v Třebíči zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, nařízené proti povinnému 1) usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 3. 12. 2009, č. j. 9 Nc 2062/2009-11, proti povinnému 3) usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 3. 12. 2009, č.j. 9 Nc 2064/2009-13, proti povinnému 2) usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 3. 12. 2009, č. j. 9 Nc 2065/2009-19, a proti povinnému 4) usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 3. 12. 2009, č. j. 9 Nc 2066/2009-10.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně zhodnotil a vyložil provedené důkazy, k prováděným důkazům přistoupil selektivně a některé zcela pominul. Dále namítají, že notářský zápis není exekučním titulem pro vymáhání pohledávky, kterou oprávněná uplatňuje, a odvolací soud nesprávně posoudil otázku převzetí závazku povinných ze strany společnosti TIPA F s. r. o. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Protože dovolání má vady, jež nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání povinných odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že s účinností od 1. 1. 2013 (proti rozhodnutím odvolacích soudů vydaným po 31. 12. 2012) lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Dovolatelé uplatňují nepřípustný dovolací důvod, neboť brojí proti způsobu hodnocení důkazů a napadají soudem zjištěný skutkový stav.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu