ECLI:CZ:NS:2017:20.ND.42.2017.1
sp. zn. 20 Nd 42/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v právní věci žalobkyně Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, se sídlem v Opavě, Rybí trh č. 185/16, identifikační číslo osoby 44941439, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 1096/8, proti žalované Vojenská lázeňská a rekreační zařízení, se sídlem v Praze 10, Magnitogorská č. 1494/12, identifikační číslo osoby 00000582, zastoupeným JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou č. 1811/12, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 237/2015, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 237/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále předložil podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 8 C 237/2015, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalobkyně návrh na přikázání věci jinému soudu ze dne 23. listopadu 2016 (č. l. 219) odůvodnila především časovou a finanční náročností cesty právního zástupce žalobkyně k příslušnému soudu z Prahy do Bruntálu, s tím, že další účastníci rovněž cestují z Prahy.
Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. ledna 2017 (č. l. 223) s návrhem nesouhlasila a k tvrzení žalobkyně, že ona i další účastníci cestují z Prahy, uvádí, že žalobkyně má stále své sídlo v Opavě a žalovaná má sídlo v Praze, ale v okrese Bruntál má provozovnu, jíž se spor týká. Podle žalované je v dané věci dána výlučná příslušnost Okresního soudu v Bruntále podle ustanovení §88 písm. b) o. s. ř., neboť v jeho obvodu je nemovitá věc a práva k ní se řízení týká, přičemž od podání žaloby se nezměnily žádné okolnosti, které by mohly být důvodem k přikázání věci jinému soudu.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Bruntále a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, obecně platí, že situace, že některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhý účastník (žalovaná) s navrhovanou delegací nesouhlasí.
Dovolací soud neshledal skutečnosti uváděné v návrhu žalobkyně natolik významnými a výjimečnými, aby dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce. Okolnosti, že právní zástupce žalobkyně nemá sídlo v obvodu příslušného soudu, a tudíž musí překonat mezi svým sídlem a sídlem soudu větší vzdálenost, či že cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými obtížemi, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Dovolací soud se ztotožňuje s názorem žalované v tom, že právní zástupce si v době převzetí zastoupení musel být vědom toho, že řízení bude probíhat u Okresního soudu v Bruntále jako soudu místně příslušného, který je vzdálený od jeho kanceláře a s tímto zastoupení žalobkyně převzal. Je-li právem účastníka zvolit si libovolného právního zástupce, je zároveň jeho povinností nést negativní důsledky této volby v podobě zvýšené časové a finanční náročnosti s právním zastupováním před soudem, nehledě na to, že žalobkyně může své právní zastoupení kdykoli v řízení změnit.
Nejvyšší soud tedy návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2017
JUDr. Zbyněk Poledna.
předseda senátu