ECLI:CZ:NS:2017:20.ND.436.2016.1
sp. zn. 20 Nd 436/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce K. K. , proti žalované B. H. , o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. 20 C 81/2016, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. 20 C 81/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň-sever.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 8. 6.2016 žalobce navrhl, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti „místně příslušnému soudu dle jeho současného pobytu na adrese H. B., K C.“, tedy Okresnímu soudu Plzeň-sever, a to zejména z důvodů ekonomických, neboť „nemá prostředky ani na svou nutnou výživu“, a dále z důvodů zdravotních, že není schopen vykonávat práci bez omezení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnosti soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obecně platí, že situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíže běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Okolnosti, kterými žalobce odůvodňuje návrh na přikázání věci, nejsou natolik významné, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k takovému výjimečnému postupu. V posuzovaném případě nemůže Nejvyšší soud považovat za zásadní důvody uváděné žalobcem, neboť ekonomické důvody, lepší dostupnost k soudu, v jehož obvodu se žalobce zdržuje, ani jeho do jisté míry nepříznivý zdravotní stav nemohou být samy o sobě důvodem k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, je-li k dispozici institut dožádání (§39 o.s.ř.) a možnost ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.). V daném případě nelze přehlédnout, že finanční situace žalobce zjevně není neúnosná natolik, aby mu znemožnila dostavit se k místně příslušnému Okresnímu soudu v Bruntále – pobočka v Krnově, jestliže byl schopen zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, aniž by musel požádat o osvobození od poplatkové povinnosti. Zdravotní komplikace žalovaný popisuje tak, že „není schopen vykonávat práci bez omezení“. Takto vymezená zdravotní komplikace na straně žalobce rovněž nevede k závěru, že po žalobci nelze žádat, aby se dostavil k místně příslušnému Okresnímu soudu v Bruntále – pobočka v Krnově.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Plzni-sever z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 2. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu