ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.127.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 127/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce QI investiční společnost, a. s. se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, IČO 27911497, zastoupeného Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Dlouhá č. 733/29, proti žalované M. N., zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, tř. Míru č. 92, o 190 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 C 48/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. června 2016 č. j. 23 Co 107/2016-96, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2016 č. j. 23 Co 107/2016-96 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je [v závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve výši „maximálně 190 000 Kč“ za porušení povinnosti žalované uvedené v čl. VI odst. 2 písm. c) zástavní smlouvy ze dne 3. 6. 2004, v němž se žalovaná zavázala „neprodleně písemně informovat zástavního věřitele o všech podstatných změnách týkajících se zástavy“, aniž by bylo ve smlouvě definováno, co se považuje za „podstatné změny týkající se zástavy“, je z důvodu neurčitého vymezení zajišťované povinnosti neplatné] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010 sp. zn. 33 Cdo 2730/2008 a v něm vyjádřený právní názor, že jednou z podmínek platnosti ujednání o smluvní pokutě je to, aby byla ve smlouvě určitým a srozumitelným způsobem vymezena povinnost, k níž se dlužník na základě smlouvy zavázal a v důsledku jejíhož porušení má věřitel právo vůči dlužníku na zaplacení smluvní pokuty, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012 sp. zn. 33 Cdo 694/2011, podle jehož odůvodnění má-li být závazek k zaplacení smluvní pokuty sjednán platně, musí z ujednání o smluvní pokutě jednoznačně vyplývat, splnění jaké konkrétní povinnosti je tímto institutem zajištěno, to znamená, při porušení které konkrétní povinnosti vzniká nárok na zaplacení smluvní pokuty) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Poukazuje-li dovolatel pro podporu svého názoru o určitosti uvedeného ujednání o smluvní pokutě na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2012 sp. zn. 32 Cdo 493/2011, podle jehož odůvodnění je požadavek určitosti vymezení povinností zajištěných smluvní pokutou naplněn i v případě, je-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinností tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno, a tedy i v případě ujednání ve smlouvě o výhradním zprostředkování, že smluvní pokuta se bude vztahovat na „porušení jakéhokoliv závazku zájemce vyplývajícího mu ze smlouvy“, pak přehlíží, že povinnost žalobkyně v čl. VI odst. 2 písm. c) zástavní smlouvy neprodleně písemně informovat zástavního věřitele o „všech podstatných změnách týkajících se zástavy“ netvoří ucelený a identifikovatelný soubor povinností, který není nutné dále konkretizovat.
Je-li ujednání o smluvní pokutě neplatné pro neurčitost vymezení zajišťované povinnosti, nemůže být žaloba na zaplacení smluvní pokuty již jen z tohoto důvodu opodstatněná, a nemá proto význam zabývat se otázkou, zda byla její výše sjednána v souladu s dobrými mravy.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu