ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.16.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 16/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. I. J. , zastoupeného Mgr. Martinem Začalem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody č. 43/39, proti žalované Střední odborné škole lesnické a strojírenské Šternberk, příspěvkové organizaci se sídlem ve Šternberku, Opavská č. 55/8, IČO 00848794, zastoupené Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově, Dvorek č. 16, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 28/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 16 Co 249/2012-306, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 968,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Svojanovského, advokáta se sídlem v Laškově, Dvorek č. 16.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2016, č. j. 16 Co 249/2012-306, do výroku II., jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku 45.273,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Martina Začala, není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), když řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., v jeho části, v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2012, č. j. 19 C 28/2012-104, ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení 2.000,- Kč, žalobce dovoláním nenapadl.
K výkladu ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013) byl dovolacím soudem přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
Pro posouzení, zda dovoláním napadeným výrokem o náhradě nákladů odvolacího a (předchozího) dovolacího řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání soudy odepřely (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2578/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4479/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 29 NSCR 223/2016). Jinak řečeno, napadá-li dovolatel výrok II. rozsudku odvolacího soudu, jímž mu byla proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení odvolacího a předchozího dovolacího řízení ve výši 45.273,- Kč, a to z celkových nákladů dovolatele ve výši 50.073,- Kč, které požaduje v dovolání, nemůže být dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť svým rozhodnutím odvolací soud dovolateli odepřel náhradu nákladů řízení ve výši 4.800,- Kč.
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je (za určitých podmínek) přípustné, udělené v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu