ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2609.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2609/2017-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. S. , zastoupené Mgr. Michalem Zahutou, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 365/46, proti žalované Komerční bance, a. s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 969/33, IČO 45317054, zastoupené JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 69/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. 23 Co 36/2017-216, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j. 23 Co 36/2017-216, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatelka namítá vady řízení spočívající v tom, že odvolací soud se neřídil závazným právním názorem uvedeným ve zrušovacím rozsudku dovolacího soudu), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Námitka žalobkyně, že „odvolací soud se odchýlil od závazného právního názoru, který již dříve v této věci projevil Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 31. 3. 2016, č. j. 21 Cdo 48/2015-150, když nesprávně vyřešil otázku, nakolik je v řízení nutno se věnovat skutečnému zdravotnímu stavu žalobkyně a nakolik je potřeba se zabývat čistě formálními skutečnostmi nemajícími reálný vliv na důsledky nepřítomnosti žalobkyně na pracovišti v rozhodném období“, není důvodná, neboť odvolací soud v napadeném usnesení žádný právní závěr rozporný s předchozím zrušovacím rozsudkem Nejvyššího soudu (ze dne 31. 3. 2016, č. j. 21 Cdo 48/2015-150) neučinil, pouze uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování, neboť považoval „skutkové i právní závěry soudu prvního stupně za předčasné“, s ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, č. j. 21 Cdo 48/2015-150, v tom směru, že je nutné postavit najisto, zda žalobkyně byla či nebyla ve dnech 14. 3. 2012 až 15. 4. 2012 vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopná (způsobilá) vykonávat přidělenou práci podle pracovní smlouvy.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu