ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2976.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2976/2017-430
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce E. R. , zastoupeného JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární č. 881/7, proti žalovanému DIAMO, státnímu podniku , se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, odštěpnému závodu GEAM se sídlem v Dolní Rožínce, IČO 000 02 739, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 C 11/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2016 č. j. 15 Co 90/2016-349, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2016 č. j. 15 Co 90/2016-349 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 763/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, a že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Kromě toho je rozhodnutí odvolacího soudu – v otázce podstatné změny poměrů poškozeného, v důsledku níž se zaměstnavatel může úspěšně domáhat zrušení povinnosti platit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti – v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1978 sp. zn. 5 Cz 54/78, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29, roč. 1980; k možnosti zaměstnavatele domáhat se změny svých povinností, jestliže zhoršení zdravotního stavu není v příčinné souvislosti s utrpěným pracovním úrazem poškozeného a samo o sobě mu znemožňuje výkon práce, kterou konal před vznikem škody, srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. 21 Cdo 227/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 47, roč. 2003, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 1999 sp. zn. 21 Cdo 376/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35, roč. 2000, dle něhož zaměstnavatel nemůže odpovídat za ztrátu na výdělku, která by byla vznikla, i kdyby následků pracovního úrazu nebylo) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Protože se tímto usnesením řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu