ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3523.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3523/2017-639
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně V. S., zastoupené Mgr. Alešem Eppingerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 710/31, proti žalovaným 1) V. B., jako insolvenčnímu správci dlužníka J. S., 2) VP real, a. s. se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Hradecká č. 2526/3, IČO 25085760, zastoupenému JUDr. Soňou Luňákovou, advokátkou se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Hradecká č. 2526/3, 3) L. J. a 4) Z. J., oběma zastoupeným JUDr. Janou Hüblerovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami č. 245/10, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 202/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2013 č. j. 39 Co 250/2013-528, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Soni Luňákové, advokátky se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Hradecká č. 2526/3.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 3) a 4) společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 296 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Hüblerové, advokátky se sídlem v Praze 9, Pod Pekárnami č. 245/10.
IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013 č. j. 39 Co 250/2013-528 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [který dospěl k závěru, že žalovaný 1) byl oprávněn zpeněžit předmětné nemovitosti sepsané do majetkové podstaty dlužníka J. S. ve veřejné dražbě konané dne 22. 6. 2010, a který vycházel mimo jiné ze zjištění, že žaloba žalobkyně na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka byla insolvenčním soudem zamítnuta] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014 sp. zn. 21 Cdo 953/2014, který byl uveřejněn pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, a v něm vyjádřený právní názor, že veřejná dobrovolná dražba provedená na návrh insolvenčního správce může být (z hlediska věcné legitimace insolvenčního správce ke zpeněžení předmětu dražby) neplatná, jen jestliže předmět dražby, který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu je i závěr odvolacího soudu, že výzva k vrácení daru, kterou žalobkyně učinila poté, co byl na majetek obdarovaného dlužníka prohlášen konkurs, neměla právní účinky, neboť nebyla adresována žalovanému 1) jako insolvenčnímu správci obdarovaného (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 29 ICdo 78/2014, který byl uveřejněn pod č. 112 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016).
Na vyřešení dalších právních otázek předestřených dovolatelkou napadený rozsudek odvolacího soudu – vzhledem k výše uvedeným závěrům – nezávisí.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. října 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu