ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3560.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3560/2017-528
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. M. , zastoupené Mgr. Davidem Daňkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic č. 495/12, proti žalovanému Krahulík-MASOZÁVOD Krahulčí, a. s. se sídlem v Krahulčí č. 10, IČO 25586823, zastoupenému JUDr. Ivanem Štanclem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Komenského č. 1321/1, o náhradu škody na zdraví, za účasti České pojišťovny a. s. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 3/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2017 č. j. 49 Co 151/2013-491, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2017 č. j. 49 Co 151/2013-491 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce přiměřenosti míry zvýšení odškodnění v případech hodných mimořádného zřetele srov. například bod II stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 1. 2011 sp. zn. Cpjn 203/2010 k výkladu stanovení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění, uveřejněného pod č. 50 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2581/2009, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2327/2010 nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 929/2011; ke vztahu přiměřenosti mezi přiznanou výší náhrady škody a způsobenou škodou na zdraví srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1622/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1590/2012 nebo nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 350/03) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. října 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu