ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4158.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 4158/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci matky P. O. , zastoupené Mgr. Kateřinou Pohankovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova č. 2668/6c, proti 1) nezletilému J. H. a 2) J. H. , o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 21 Nc 2151/2015, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2015 č. j. 6 Co 2386/2015-47, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2015 č. j. 6 Co 2386/2015-47 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. listopadu 2015 č. j. 21 Nc 2151/2015-11 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dne 21. 9. 2015 u Okresního soudu v Českých Budějovicích se matka domáhala popření otcovství J. H. k nezletilému J. H. Současně s podáním návrhu požádala matka o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 11. 2015 č. j. 21 Nc 2151/2015-11 zamítl návrh matky na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce s odůvodněním, že nelze přezkoumat její majetkové poměry, neboť přestože k tomu byla vyzvána, nevyplnila a nepředložila soudu ,,Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“.
K odvolání matky, s nímž předložila požadované dokumenty, Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesením ze dne 11. 12. 2015 č. j. 6 Co 2386/2015-47 usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud dospěl k závěru, že matka je ze svého měsíčného příjmu ve výši 15 962 Kč, který se skládá z podpory v nezaměstnanosti ve výši 3 022 Kč, přídavků na tři nezletilé děti ve výši 1 610 Kč, sirotčího důchodu pro F. O. ve výši 6 500 Kč, rodičovského příspěvku ve výši ve výši 3 800 Kč a výživného pro nezletilého J. H. ve výši 1 000 Kč, schopna zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to přesto, že má tři vyživovací povinnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podala matka dovolání, v němž namítala, že odvolací soud se při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků nezabýval jejími celkovými majetkovými poměry, neboť vzal v potaz pouze její příjmy, aniž by zohlednil také její výdaje. Dovolatelka dále poukázala na to, že odvolací soud nezohlednil skutečnost, že její příjmy tvoří také prostředky určené na výživu nezletilých dětí. Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání; protože řízení ve věci bylo zahájeno dne 21. 9. 2015, postupoval přitom podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen ,,o. s. ř.“).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující vyřešení právní otázky, jakým způsobem se do posouzení splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků promítne skutečnost, že mezi měsíční příjmy žadatele náleží také výživné a jiné finanční prostředky pro jeho nezletilé děti. Vzhledem k tomu, že tato otázka procesního práva nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu v úplnosti vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání matky je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Ohledně majetkových poměrů matky bylo odvolacím soudem pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků zjištěno, že její měsíční příjem tvoří podpora v nezaměstnanosti ode dne 22. 10. 2015 ve výši 3 777 Kč po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 3 022 Kč po dobu dalších dvou měsíců a 2 770 po zbývající podpůrčí dobu, sirotčí důchod pro nezletilého F. O. od ledna 2015 ve výši 6 748 Kč, přídavky na tři nezletilé děti v celkové výši 1 610 Kč (na základě oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 8. 12. 2011), výživné pro nezletilého J. H. ve výši 1 000 Kč (na základě rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2010 č. j. 13 Nc 96/2010-13) a v listopadu 2015 byl matce vyplacen poslední rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč. Jiné příjmy ani osobní majetek nebyl u matky odvolacím soudem zjištěn. Matka dále doložila, že její měsíční náklady na bydlení tvoří nájemné ve výši 6 500 Kč.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 9. 2015) může předseda senátu přiznat účastníkovi na návrh zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle ustanovení §138 odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 9. 2015) byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
Poměry účastníka, který je fyzickou osobou, odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu (v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování poměrů takového účastníka samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek; podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (samozřejmě, nejde-li o obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek. Všechny okolnosti, které jsou významné pro posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení.
Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, soud promítne do úvahy, zda účastník, který je fyzickou osobou (člověkem), je schopen ze svých příjmů a dalších disponibilních peněžních prostředků hradit soudní poplatky a platit ostatní náklady řízení, zejména náklady spojené s právní pomocí, která by mu byla poskytována od počátku řízení až do jeho skončení, a s placením záloh na důkazy, které navrhl nebo které soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu. Jestliže to poměry (nedostatek disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 166/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2643/2013.
V projednávané věci vycházel odvolací soud při posuzování majetkových poměrů matky zejména z jejího příjmu v celkové výši 15 962 Kč měsíčně, do nějž zahrnul jak její podporu v nezaměstnanosti a rodičovský příspěvek, tak přídavky, sirotčí důchod a výživné pro její nezletilé děti. Dovolací soud se neztotožnil se způsobem, jakým odvolací soud zjišťoval příjmy matky pro posouzení její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud přehlédl, že při posuzování poměrů účastníka jsou podstatné zejména jeho příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem), přičemž mezi takové příjmy nepatří výživné nebo jiné finanční prostředky, které účastník řízení pobírá pro své nezletilé děti, neboť takové příjmy by měly být – jak správně namítala dovolatelka – určeny především na potřeby nezletilých dětí. K výživnému nebo jiným finančním prostředkům, které účastník pobírá pro své nezletilé děti lze při posouzení jeho majetkových poměrů přihlížet pouze jako k okolnostem, které snižují jeho náklady spojené s péčí o nezletilé děti a dotvářejí tak obraz o jeho celkových majetkových poměrech. V posuzovaném případě tedy měl odvolací soud vycházet z měsíčního příjmu matky ve výši 6 822 Kč (rodičovský příspěvek a podpora v nezaměstnanosti), který odůvodňoval její osvobození od soudních poplatků, neboť vedle takto zjištěného příjmu měl odvolací soud přihlédnout také k tomu, že matka platí měsíčně nájem ve výši 6 500 Kč, má tři vyživovací povinnosti a nemá žádný majetek, z něhož by jí mohly plynout další příjmy.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud jej zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. března 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu