ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5289.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 5289/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele STRABAG a. s. se sídlem v Praze 5, Na Bělidle č. 198/21, IČO 60838744, proti zástavnímu dlužníkovi ELLADE, a. s. se sídlem v Praze 1, Rytířská č. 534/13, IČO 24678686, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem v Brně, Slavíčkova č. 827/1a, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 34/2012, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2016, č. j. 20 Co 136/2016-105, takto:
I. Dovolání zástavního dlužníka se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2016, č. j. 20 Co 136/2016-105, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k řízení o soudním prodeji zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy, kdy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, jiné (další) skutečnosti nejsou v tomto řízení významné, a při zkoumání, zda bylo doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo, srov. (při obsahově shodné dřívější právní úpravě) např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2939/2004, který byl uveřejněn pod č. 70/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113/2011 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2786/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3127/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3447/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutkové závěry, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy, a předestírá-li vlastní skutkové závěry (že „návrh zástavní smlouvy byl za žalovaného podepsán ve stavu nezpůsobilém pro povolení vkladu do katastru nemovitost“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „zástavní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem“)], v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu