ECLI:CZ:NS:2017:21.ND.393.2017.1
sp. zn. 21 Nd 393/2017-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně BLOOMING s.r.o. se sídlem v Praze, Na Florenci č. 2116/15, IČO 28984552, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci č. 2116/15, proti žalované Crius Capital, SE se sídlem v Bratislavě, Krížna č. 56, IČO 36862070, zastoupené Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem v Praze, Salmovská č. 1534/11, o 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 117/2016, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 117/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dne 22. 9. 2016 k Nejvyššímu soudu žalobu, v níž se po žalované domáhá zaplacení 3 000 000 Kč s příslušenstvím, a současně navrhla, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určil k jejímu projednání místně příslušný soud, neboť obě strany si ve smlouvě o úvěru ze dne 17. 6. 2011 sjednaly, že k projednání a rozhodnutí sporů a jiných právních věcí vyplývajících z právního vztahu založeného touto smlouvou je dána pravomoc soudů České republiky.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 8. 2016 č. j. 25 Nd 279/2016-10 rozhodl ve výroku I. tak, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou příslušné okresní soudy, ve výroku II. tak, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a ve výroku III. neurčil, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud došel k závěru, že nemůže přezkoumávat svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než bude žaloba doručena žalované a bude jí tak umožněno, aby se k ní vyjádřila, neboť příslušnost procesního soudu může být založena i tím, že se žalovaná vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesla námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu, a proto nebyly podle Nejvyššího soudu v posuzovaném případě splněny podmínky pro postup podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř.
Žalovaná se podáním ze dne 27. 2. 2017 k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobce co do důvodu a výše neuznala ani z části a uvedla, že uplatněná pohledávka neexistuje. Žalovaná v tomto podání nevznesla námitku nedostatku příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1, čímž byla v posuzované věci založena místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1.
Žalovaná podáním ze dne 19. 6. 2017 navrhla, aby byla věc z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Brně. Žalovaná namítala, že se s žalobkyní při vzniku smluvního vztahu ústně dohodla, že jejich případný soudní spor bude projednán před „soudem, jenž bude geograficky situován pro obě strany podobně daleko“ a že vedení řízení v P. je s ohledem na její sídlo „nepřiměřeně zatěžující a nákladné“, když navíc „spor neiniciovala a ani mu nezavdala příčinu“.
Žalobkyně v podání ze dne 28. 6. 2017 vyslovila nesouhlas s návrhem žalované na přikázání věci k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Současně je třeba přihlížet k tomu, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť tím, že by věc byla přikázána Městskému soudu v Brně, nemůže být dosaženo hospodárnější, rychlejší ani po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci. Skutečnosti, že vedení řízení v Praze je pro žalovanou s ohledem na její sídlo „nepřiměřeně zatěžující a nákladné“, že se žalovaná s žalobkyní ústně dohodla, že případný soudní spor bude veden „soudem, jenž bude geograficky situován pro obě strany podobně daleko“, a že žalovaná „spor neiniciovala a ani mu nezavdala příčinu“, samy o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňují. Žalovaná se totiž jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 může účastnit prostřednictvím svého zástupce (advokáta).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 117/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu