ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.3804.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 3804/2017-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) S. H. , b) J. H. , zastoupených JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 48/57, proti žalovanému Městu Kolín , se sídlem úřadu v Kolíně, Karlovo náměstí 78, zastoupenému Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, LL.M., advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, o povinnost nabídnout věc ke koupi, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 107/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2017, č. j. 25 Co 21/2017-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení 7 502 Kč k rukám jeho zástupce advokáta Mgr. Bc. Tomáše Kasala, LL. M., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným rozsudkem k odvolání žalobců potvrdil rozsudek Okresního soudu soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 28. 6. 2016, č. j. 11 C 107/2014-91, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému bylo uložena povinnost nabídnout žalobcům ke koupi svůj podíl 4459/6400 na pozemku v katastrálním území a obci K., zapsaného na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště v K., za cenu 150 Kč/m 2 , a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobci se domáhají nároků z předkupního práva, které bylo více převodními smlouvami skutečně porušeno, neboť původní spoluvlastníci ve třinácti případech prodali spoluvlastnické podíly žalovanému, aniž je nabídli ke koupi ostatním spoluvlastníkům, tedy i žalobcům. Právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly u poslední uzavřené smlouvy 18. 5. 2004. V řízení vedeném u soudu prvního stupně, probíhajícím od 17. 8. 2005 do 28. 3. 2008, se žalobci neúspěšně domáhali, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít s nimi kupní smlouvu. Dne 14. 5. 2014 předkupní právo opět u soudu uplatnili, žalobu však soud zamítl pro promlčení; nepřisvědčil tvrzení žalobců, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; má jít o rozpor námitky promlčení s dobrými mravy.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné; napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není v rozporu ani s judikaturou Ústavního soudu.
Uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb.) jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010).
Odvolací soud se při zvažování tvrzeného rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy od tohoto právního názoru neodchýlil. Není žádný důvod, proč by nebyl obecně použitelný pro vztah mezi fyzickou osobou a obcí ve vztahu soukromoprávním, ve kterém obec nevykonává veřejnou moc, nejsou-li tu dány výjimečné okolnosti věci, umožňující zcela mimořádně prolomit účinky promlčení. Ty v dané věci dány nebyly. Ostatně pro použití korektivu „dobrých mravů“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009); tuto úvahu by mohl dovolací soud zpochybnit, jen kdyby byla zjevně nepřiměřená. Vzhledem k absenci výjimečných okolností není v této věci závěr o promlčení zjevně nepřiměřený.
I kdyby však měly být na obec kladeny přísnější požadavky ve vztahu k jejím občanům, nelze v daném případě přehlédnout běh času. Dovolací soud musí připomenout základní právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt - práva náležejí bdělým. Není vyloučeno, že námitka promlčení může být v rozporu s dobrými mravy. Pak ovšem je také významné, jak vyplývá i ze zmíněného rozsudku sp. zn. 21 Cdo 85/2010, co bránilo subjektu ve včasném uplatnění práva u soudu. V daném případě žalobci neprokázali žádný mimořádný a objektivní a akceptovatelný důvod jejich šestileté nečinnosti po zamítnutí jejich první žaloby. Nelze přijmout námitku údajné složitosti právní úpravy, zejména když jejich původní „spolužalobci“ své právo další včasnou žalobou uplatnili úspěšně. Jejich situace tak není srovnatelná s věcí náhrady škody, kterou řešil Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 2216/09.
Vzhledem k tomu, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 o. s. ř. přípustné, dovolací soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu