ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.4127.2016.3
sp. zn. 22 Cdo 4127/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) Ing. T. H. a b) Mgr. A. H., obou zastoupených JUDr. Lukášem Francem, advokátem se sídlem v Praze, Jindřicha Plachty 3163/28, proti žalovaným 1) R. B. , 2) Ing. R. B. a 3) Ing. L. M. , zastoupeným Mgr. Ondřejem Dlouhým, advokátem se sídlem v Praze, Šafaříkova 201/17, o určení hranice mezi pozemky, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 29/2015, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č. j. 26 Co 48/2016-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali určení průběhu hranice mezi pozemky parc. č. st. 17, parc. č. 9/1 a parc. č. st. 64, parc. č. st. 16, parc. č. 7/1 v obci M., katastrálním území V., na základě výzvy Městského úřadu Mnichovo Hradiště, odbor výstavby a životního prostředí, oddělení stavebního úřadu, ze dne 5. 1. 2015, č. j. MH-VŽP/8219/2013-13-So, JID: 136/2015/MH, vedoucí k řešení předběžné otázky řízení o odstranění stavby, a to zateplení severní stěny domu a zvětšení okenního otvoru v severní stěně domu na pozemku parc. č. st. 17 v katastrálním území V.
Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, č. j. 7 C 29/2015-126, určil, „že hranice mezi pozemky parc. č. st. 17 o výměře 730 m 2 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 9/1 o výměře 446 m 2 – trvalý travní porost, zapsaných na LV č. 986 v katastru nemovitostí pro obec M., k. ú. V. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav ve spoluvlastnictví žalobců a pozemky parc. č. st. 64 o výměře 76 m 2 – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. st. 16 o výměře 1 033 m 2 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 7/1 o výměře 438 m 2 – zahrada zapsaných na LV č. 693 v katastru nemovitostí pro obec M., k. ú. V. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav, ve spoluvlastnictví žalovaných probíhá tak, jak je vyznačeno nepřerušovanou červenou čarou mezi body 9, 6, 2, 12 a 11 v geometrickém plánu pro opravu geometrického a polohového určení nemovitostí Ing. Lubomíra Čecha ze dne 10. 10. 2014, č. pl. 192-102/2014, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku“ (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, č. j. 26 Co 48/2016-158, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 76 649 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok III.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že soudy obou stupňů „nesprávně posoudily otázku neurčitelnosti hranice a jejího stanovení, když předmětná hranice objektivně zjistitelná je“. Za otázku doposud dovolacím soudem neřešenou považují vztah žaloby na stanovení hranice pozemku, podané podle ustanovení §1028 o. z., a žaloby na určení sporné hranice mezi pozemky, která je zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva, podle ustanovení §80 o. s. ř. V této souvislosti odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 679/2011, v němž je konstatováno, že rozhodování ve sporu o průběhu objektivně zjistitelné hranice mezi pozemky je v pravomoci soudu. Žalobní návrh je třeba formulovat tak, že jde o určení vlastnictví ke spornému pozemku. Současně odkazují na komentář k ustanovení §1028 o. z. [ Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 191]. Dále dovolatelé namítají, že geometrický plán Ing. Lubomíra Čecha nelze použít pro určení průběhu hranice mezi pozemky, protože nebyl vyhotoven podle §79 odst. 1 písm. j) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální vyhláška“), nýbrž podle §79 odst. 1 písm. g) katastrální vyhlášky, s čímž souvisí nedodržení §89 katastrální vyhlášky, upravující součinnost s vlastníky při vytyčení hranice pozemků. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §1028 o. z. jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.
Nejvyšší soud se již k otázce vztahu žaloby na stanovení hranice mezi pozemky podle ustanovení §1028 o. z., a žaloby na určení sporné hranice mezi pozemky podle ustanovení §80 o. s. ř., vyjádřil.
V rozsudku ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4071/2016 (publikovaném na www.nsoud.cz ), uvedl: „protože občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 obsahuje ustanovení §1028 o. z., které stanovení neznatelné nebo pochybné hranice podle kritéria poslední pokojné držby nebo slušného uvážení soudem nově upravuje [k problematickému použití formulace „pochybné“ hranice srovnej Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 191 až 192], a současně se zachovává možnost žalovat na určení vlastnického práva, je-li hranice pozemků mezi účastníky řízení subjektivně sporná (s potřebnou posoudit otázku naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení ve smyslu §80 o. s. ř.), bude vždy záležet na tom, jakým způsobem žalobce žalobou uplatněný nárok skutkově vymezí a jaké důkazy k prokázání ve věci rozhodných skutečností předloží, popřípadě soudu navrhne.
Žaloba na „určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne. V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední držby či podle svého uvážení, ale musí žalobu zamítnout. Jde o řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí, jehož smyslem je určení skutečných hmotněprávních vztahů tak, jak byly zjištěny ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu. Naopak žaloba podle §1028 o. z. se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se o její nové vymezení či stanovení. Nelze pochopitelně vyloučit situaci, kdy se žalobce v řízení na základě vývoje dokazování rozhodne pro změnu žaloby z původního požadavku na určení subjektivně sporné hranice mezi pozemky na její nové stanovení. Pro takový případ bude nutné postupovat podle §95 o. s. ř., neboť každá z uvedených žalob se opírá o jiný skutkový stav a o jiné zákonné ustanovení.“
Podmínkou pro vyhovění žalobě podle §1028 tedy je, že hranice opravdu nelze zjistit. Zjistí-li se, že hranici lze objektivně určit (zjistit, kudy vede), nebudou splněny podmínky pro její stanovení a žalobu bude třeba zamítnout. Soud totiž nemá v tomto případě jinou možnost než hranici určit postupem podle §1028 – podle poslední pokojné držby, a není-li to možné, podle slušného uvážení. Protože na rozdíl od stavu před 1. 1. 1951 jde o rozhodnutí definitivní, znamenalo by to nepřípustný zásah do skutečných a zjistitelných vlastnických poměrů. Žaloba podle §1028 se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit, a žádá se jeho vymezení či stanovení. ( komentář k §1028 o. z., Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 191 a násl.)
Výklad ustanovení §1028 o. z. podává i Švestka J., Dvořák, Fiala J. aj . Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§976-1474) [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2016-10-7]. ASPI_ID KO89_c2012CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X takto: „Spory o hranice mezi pozemky řeší soud k návrhu jednoho ze sousedů. Předpokladem je, že hranice mezi pozemky jsou neznatelné (hraniční znaky byly odstraněny) nebo pochybné (např. došlo k pohybu zeminy v důsledku záplav). V takovém případě je pro soud rozhodující poslední pokojná držba, tj. držba pozemku v takovém rozsahu, který byl oběma stranami respektován před tím, než k pochybnostem o hranici došlo. Jako podklad svého rozhodování může soud využít i geometrický plán, který při digitálním zpracování tvoří spolehlivý základ pro určení hranic.“
V souzené věci vzhledem k objektivní neurčitelnosti hranice mezi pozemky žalobců a žalovaných vyplývá aplikace §1028 o. z., přímo ze zákona. Soudy obou stupňů postupovaly správně, pokud případ posuzovaly podle §1028 o. z., svůj postup náležitě odůvodnily a při novém určování hranic vycházely ze slušného uvážení, čímž naplnily veškeré zákonné požadavky.
Pokud dovolatel namítá nesprávné právní posouzení otázky neurčitelnosti hranice mezi pozemky, pak z nalézacího spisu vyplývá, že i samy státní orgány – stavební úřad, potažmo katastrální úřad, které se na danou problematiku specializují, nebyly schopny hranici mezi pozemky žalobců a žalovaných určit, a proto stavební úřad vyzval žalobce k zahájení řízení o určení průběhu hranice před občanskoprávním soudem. Již a priory tedy nelze o určitelnosti hranice uvažovat a odvolací soud v této otázce učinil správný právní závěr, který byl navíc podpořen závěry znalce. Tato námitka tak nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Pokud dále dovolatelé namítají, že geometrický plán Ing. Lubomíra Čecha nelze použít pro určení průběhu hranice mezi pozemky, jelikož nebyl vyhotoven v souladu s katastrální vyhláškou, pak je nutné uzavřít, že pouze soud je oprávněn určit nový průběh hranice mezi pozemky žalobců a žalovaných podle §1028 o. z., a to podle poslední pokojné držby, popřípadě podle slušného uvážení. Soud při svém rozhodování vychází ze všech důkazů ve smyslu §132 o. s. ř. Určení nového průběhu hranice soudem je konstitutivním rozhodnutím, k němuž je třeba vyhotovení geometrického plánu. Soudy obou stupňů tak nepochybily, pokud vycházely z již vyhotoveného geometrického plánu Ing. Lubomíra Čecha, který obsahuje veškeré náležitosti nutné pro geometrické a polohové zaměření pozemků. Těmto úvahám nelze nic vytknout, proto námitka dovolatelů nezakládá přípustnost dovolání.
Jelikož z hlediska dovolatelem uplatněného důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.) je rozhodnutí odvolacího soudu správné a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalobcům takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měli právo (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.), nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2017
Mgr. David Havlík
předseda senátu