ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.4428.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 4428/2017-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně T. Ch. , zastoupené Mgr. Evou Veltrubskou, advokátkou se sídlem v Kladně, Pekařská 658, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 101/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2017, č. j. 13 Co 296/2017-226, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2017, č. j. 25 C 101/2015-169, zamítl žalobu na určení vlastnického práva k nemovitostem specifikovaným v této žalobě a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 5. 4. 2017 odvolání a dne 11. 4. 2017 požádala o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání (který byl stanoven ve výši 5 000 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 7. 2017, č. j. 25 C 101/2015-215, žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 7. 8. 2017, č. j. 13 Co 296/2017-226, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jež shledává přípustné podle §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že opřel-li odvolací soud své rozhodnutí o závěr, že žalobkyně neprokázala dostatečně opodstatněnost svého návrhu na osvobození od soudních poplatků, měl ji vyzvat k doplnění chybějící údajů a k navržení dalších důkazních prostředků, resp. sám provést jiné než navržené důkazy, jejichž existence vyplývá ze spisu. Dále poznamenává, že nelze zamítnout návrh na osvobození od soudních poplatků jen proto, že účastník je vlastníkem nemovité věci. S ohledem na její majetkové poměry jsou v posuzované věci splněny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §138 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněném pod č. 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod.
Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom nezbytné poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího sodu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).
Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soudy obou stupňů vzaly v úvahu skutečnosti tvrzené a doložené žalobkyní a posuzovaly je z objektivního hlediska. Je nutné především zohlednit, že žalobkyně i její manžel pobírají průměrnou měsíční mzdu ve výši kolem 26 000 Kč, přičemž žalobkyně obdržela v prvním čtvrtletí roku 2017 odměnu v řádech desetitisíců Kč. Je povinna platit měsíčně částku ve výši 10 000 Kč jako splátku hypotečního úvěru. Odvolací soud nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným nákladům na léčbu nemoci jejího syna, neboť je nekvantifikovala a jejich výši žádným způsobem nedoložila. Nicméně s ohledem na výdělkové poměry rodiny a výši soudního poplatku uzavřel, že by ani prokázání těchto skutečností pravděpodobně neodůvodňovalo osvobození žalobkyně od soudního poplatku.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně je schopna s ohledem na své poměry (rozsah aktiv a pasiv) zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč. Institut osvobození od soudních poplatků lze použít pouze výjimečně v případech, kterým případ žalobkyně není.
Není důvodná námitka žalobkyně, že ji soud měl před rozhodnutím o osvobození od soudních poplatků vyzvat k doplnění chybějících důkazů a navržení důkazních prostředků vztahujících se k výdajům vynaložených žalobkyní na léčení nemoci jejího syna, resp. sám tyto důkazní prostředky vyhledat.
Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud vychází z žádosti a dokladů předložených účastníkem řízení, případně z dalších skutečností,
jsou-li mu známy. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. Toto řízení ovšem nemůže stát na náročném a obsáhlém dokazování, neboť je předpokladem pro další postup, a proto musí být rychlé. Skutečnosti rozhodné pro osvobození účastník může uvést přímo ve svém návrhu;
neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k vyplnění soudem zaslaného tiskopisu „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech“ . V něm uvádí příjmy z pracovního či obdobného poměru, z prací konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení, či z jiných zdrojů. Současně se předpokládá i uvedení osobního majetku větší ceny, výdělkových poměrů manžela žadatele a jiných okolností, které by mohly mít vliv na osvobození. Příjmy je pak nutno doložit potvrzením, u ostatních skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Vyzývá-li soud k uvedení všech těchto skutečností, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou všechny pro jeho rozhodnutí podstatné. Soud také zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby. Obsáhlé šetření je však v rámci této fáze řízení vyloučeno; ostatně pozdější zjištění nepravdivosti prohlášení je řešitelné odnětím osvobození [srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 As 23/2009 (tato a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz ), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2913/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 294/2015].
V poměrech posuzované věci obstojí v dovolacím přezkumu postup soudů obou stupňů, které při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vycházely z žalobkyní předloženého „Prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech“. Prohlášení není zjevně neúplné a je z něho zřejmé, z čeho žadatelka uspokojuje životní potřeby své a své rodiny. Na jeho základě je možné komplexně posoudit majetkové poměry žalobkyně. Za těchto okolností nebyl dán důvod vyzývat žalobkyni k doplnění těchto údajů (vztahujících se k žalobkyní tvrzeným nákladům souvisejících s léčbou nemoci syna). Je nutné také zohlednit, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně majetkových poměrů tíží účastníka řízení, který žádá o osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně tedy mohla a měla výši těchto nákladů uvést a doložit již v rámci předloženého prohlášení. Pokud tak neučinila, musí nést následky nesplnění této své procesní povinnosti.
Žalobkyně dále namítá, že nelze odepřít osvobození od soudních poplatků účastníkovi řízení jen proto, že je vlastníkem nemovitostí.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 603/2014, uvedl, že vlastnictví nemovitosti žadatele o osvobození od soudních poplatků není samo o sobě překážkou přiznání osvobození od soudních poplatků, ale je nutné při rozhodování o osvobození od soudních poplatků zohlednit v souvislosti s vlastnictvím nemovitosti žadatele další, v tomto rozhodnutí definovaná, kritéria.
V projednávané věci soudy obou stupňů nepřiznaly žalobkyni osvobození od soudních poplatků především s ohledem na její výdělkové poměry, nikoliv jen proto, že je vlastníkem nemovitostí. Již jen z tohoto důvodu není shora uvedená námitka žalobkyně opodstatněná. Lze také uzavřít, že žalobkyni by nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ani v případě, že by vlastníkem těchto nemovitostí nebyla.
Z výše uvedeného se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázkách procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání tak není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2017
Mgr. David Havlík
předseda senátu