ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.648.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 648/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. K. , zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 2, proti žalované M. Š. , zastoupené JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Králova 1283, o určení vlastnického práva, o návrhu žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 79/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2016, č. j. 8 Co 574/2016-130, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2016, č. j. 8 Co 574/2016-130, a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 6. 10. 2016, č. j. 12 C 79/2014-122, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziříčí k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 10. 2016, č. j. 12 C 79/2014-122, žalobkyni nepřiznal pro odvolací řízení osvobození od soudních poplatků.
Dospěl k závěru, že důvody pro osvobození od placení soudních poplatků nejsou dány, neboť žalobkyně dostatečně nedoložila a neprokázala své poměry. Nevrátila soudu řádně vyplněný „vzor 058 občanského soudního řádu, Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ (dále jen „Prohlášení“); předložila pouze potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a v Prohlášení uvedla jediný údaj, kterým jsou dávky v hmotné nouzi ve výši 5 030 Kč. Navíc jde v případě žalobkyně o bezúspěšné uplatňování práva.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 11. 2016, č. j. 8 Co 574/2016-130, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně zcela nedostatečně vyplnila Prohlášení, tudíž dostatečným způsobem neprokázala své majetkové a sociální poměry, které by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků. Doplnil, že nevyplnila žádné údaje ohledně manžela, jeho příjmů, neuvedla žádný majetek, ani kde bydlí a jaké má na bydlení náklady. Jediným údajem je dávka v hmotné nouzi. Nesouhlasil však se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalobkyně jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z žaloby ani odvolání nevyplývá, že by se jednalo o šikanózní podání.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zpochybňuje závěry odvolacího soudu i soudu prvního stupně, podle kterých nevylíčila své osobní a majetkové poměry úplně, a proto nesplnila předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soudy vycházely pouze z předloženého Prohlášení, aniž by zohlednily, že na svoji majetkovou situaci poukazovala v průběhu celého řízení a muselo jim být již ze spisu známo, že je vdovou a bydlí se svojí dcerou ve zcela nevyhovujících podmínkách v domě, o který se soudí. Vodu bere ze studny, dům je bez elektřiny, v havarijním stavu a všechny prostředky, které měla, investovala do této nemovitosti. Soudy pak při rozhodování o její žádosti mohly čerpat i z listiny založené ve spise, potvrzující, že je vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce i její příjmy.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). V dané věci byly podmínky tohoto ustanovení naplněny, neboť odvolací soud se ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Občanský soudní řád dává skrze institut osvobození od soudních poplatků účastníkovi možnost domáhat se svého práva před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup odpovídá i zásadě rovnosti účastníků, jež vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli (žalobkyni) přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jejích práv i v podmínkách její tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněném pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je oproti tomu povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 603/2014, platí: „Objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Vychází se tedy zde, s přihlédnutím k celkovým poměrům osoby domáhající se soudní poplatkové liberace, z objektivní nemožnosti navrhovatele splnit předpokládanou poplatkovou povinnost (poplatkové povinnosti) v řízení. Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom nezbytné poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).“
V zásadě přitom platí, že pokud majetkové poměry účastníka mu nedovolují zaplatit soudní poplatky a zajistit si právní pomoc, je soud povinen mu odpovídající osvobození přiznat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013).
Dovolací soud shledává, že odvolací soud a rovněž soud prvního stupně při posuzování návrhu žalobkyně na osvobození od placení poplatku z odvolání správně zjistily, že její Prohlášení nebylo vyplněno zcela řádně. Avšak závěr, že na základě takového Prohlášení nelze přiznat osvobození od soudních poplatků, lze považovat za předčasný. Jde – li tu, jako v daném případě, o ochranu základního práva na soudní ochranu, je třeba věc zvážit z hlediska cíle sledovaného institutem osvobození od soudních poplatků, a to i za situace, kdy žádost žalobkyně obsahuje dílčí nepřesnosti.
Povinností žalobkyně bylo prokázat věrohodným způsobem své majetkové poměry a uvést rozhodné skutečnosti. V žádosti o osvobození od placení soudního poplatku ze 17. 6. 2016 žalobkyně uvedla, že je zcela nemajetná, v současné době vedena na Úřadu práce a jejím jediným příjmem je dávka hmotné nouze ve výši 5030 Kč. Bydlí s nezletilou dcerou, která je rovněž vedena na Úřadu práce, nemá vlastní příjem a podporu od státu nedostává. Dále uvedla, že nevlastní žádné movité věci, které by mohla zpeněžit a z těchto peněz uhradit soudní poplatek. Na výzvu soudu prvního stupně, aby vyplnila a soudu zaslala přiložené Prohlášení doložené listinami prokazujícími její poměry – evidenci ÚP, příspěvek státu apod. – soudu doložila Prohlášení, v němž zatrhla, že je vdaná, má dceru a pobírá dávku pomoci v hmotné nouzi ve výši 5030 Kč a přiložila potvrzení Úřadu práce o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Ve svém odvolání ze dne 25. 10. 2016 proti usnesení soudu prvního stupně pak žalobkyně doplnila, že dávka pomoci v hmotné nouzi je jejím jediným příjmem, jiné příjmy ani náklady nemá, vodu bere ze studny a dům kde bydlí, je bez elektřiny, v havarijním stavu. K odvolání přiložila potvrzení Úřadu práce o poskytnutých dávkách pomoci v hmotné nouzi, z něhož je zřejmé, že žalobkyně je se svojí dcerou jako společně posuzovaná osoba příjemkyní této dávky ve výši 5030 Kč.
Odvolací soud žalobkyni vytkl, že v Prohlášení uvedla, že je vdaná, nicméně nevyplnila žádné údaje ohledně manžela, jeho příjmů, neuvedla žádný majetek, kde bydlí, ani jaké má náklady na bydlení. Toto její pochybení však může být omluvitelné, zejména když i z důkazů založených ve spise mohl soud zjistit, že žalobkyně je vdova a v minulosti pobírala vdovský důchod společně s příspěvkem na dceru, že se v průběhu řízení výše jí pobíraných dávek různě měnila (viz např. č. l. 71 – rozhodnutí ČSSZ o odnětí vdovského a sirotčího důchodu), že i dříve byla vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a opakovaně jí byla poskytována dávka pomoci v hmotné nouzi (viz č. l. 80 a 81 spisu včetně přílohové obálky č. l. 82). Pokud měl některý z nalézacích soudů pochybnosti o správnosti údajů uvedených v prohlášení, či jejich nedostatečnosti, mohl žalobkyni vyzvat k jejich doplnění a upřesnění. Učinit tak měl zejména i proto, že o žádosti žalobkyně o osvobození od placení soudního poplatku (později i o ustanovení advokáta) již jedenkrát nalézací soudy rozhodovaly. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni usnesením ze dne 5. 12. 2014, č. j. 12 C 79/2014-36, osvobození od placení soudního poplatku v rozsahu 50 % s tím, že hrazení poplatků v plné výši by pro ni nebylo únosné. Zjistil přitom, že žalobkyně nemá zřízeny žádné účty a pobírá pouze vdovský důchod a její dcera důchod sirotčí v celkové výši 7 000 Kč, k tomu přídavek na dítě ve výši 700 Kč. Odvolací soud následně k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 8. 1. 2015, č. j. 8 Co 4/2015-42, usnesení soudu prvního stupně zrušil s tím, že žalobkyně neprokázala zcela své majetkové poměry.
Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších skutečností, jsou-li mu známy. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. Toto řízení ovšem nemůže stát na náročném a obsáhlém dokazování, neboť je předpokladem pro další postup, a proto musí být rychlé. Skutečnosti rozhodné pro osvobození účastník může uvést přímo ve svém návrhu; neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k vyplnění soudem zaslaného tiskopisu „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech“ . V něm uvádí příjmy z pracovního či obdobného poměru, z prací konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení, či z jiných zdrojů. Současně se předpokládá i uvedení osobního majetku větší ceny, výdělkových poměrů manžela žadatele a jiných okolností, které by mohly mít vliv na osvobození. Příjmy je pak nutno doložit potvrzením, u ostatních skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Vyzývá-li soud k uvedení všech těchto skutečností, nemůže tak činit z jiných důvodů, než že jsou všechny pro jeho rozhodnutí podstatné. Soud také zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby. Obsáhlé šetření je však v rámci této fáze řízení vyloučeno; ostatně pozdější zjištění nepravdivosti prohlášení je řešitelné odnětím osvobození (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 1 As 23/2009, které je veřejnosti přístupné na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu http://nssoud.cz ).
V dané věci založil odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně dostatečným způsobem neprokázala své majetkové a sociální poměry, které by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků. Z obsahu spisu přitom tento závěr nelze dovodit, neboť z něj vyplývá, že žalobkyně je vdova, ale vdovský důchod již nepobírá, prohlásila, že je zcela nemajetná a jejím jediným příjmem je dávka hmotné nouze ve výši 5030 Kč, kterou pobírá společně se svojí dcerou, jež rovněž nemá vlastní příjem a podporu od státu nedostává, jiné příjmy ani náklady nemá, žije v domě, který je v havarijním stavu, bez elektřiny a tekoucí vody (vodu bere ze studny). Žalobkyně doložila potvrzení Úřadu práce o tom, že je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a potvrzení Úřadu práce o poskytnutých dávkách pomoci v hmotné nouzi. Odvolací soud tak měl dostatek informací ohledně majetkových a osobních poměrů žalobkyně, na jejichž základě mohl rozhodnout o osvobození žalobkyně od soudních poplatků, navíc za situace, kdy její příjmy patrně přiznání osvobození od soudních poplatků odůvodňují.
S ohledem na výše uvedené spočívá usnesení odvolacího soudu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci, a proto dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř. napadené usnesení zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2017
Mgr. David Havlík
předseda senátu