Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.03.2017, sp. zn. 22 Cdo 845/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.845.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.845.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 845/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Skálou, advokátem se sídlem v Praze 5, Běhounkova 2534/67, proti žalované J. K. , zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 55, o zaplacení 28 466,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 20/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2016, č. j. 15 Co 466/2015-60, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem pro zmeškání ze dne 12. 5. 2015, č. j. 10 C 20/2015-32, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 28 466,50 Kč s úrokem prodlení z částky 27 671 Kč od 1. 7. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a s úrokem z prodlení z částky 795,50 Kč od 16. 6. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 2. 2016, č. j. 15 Co 466/2015-60, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „rozsudek pro zmeškání se nevydává.“ Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu ohledně podmínek, za kterých může být vydán rozsudek pro zmeškání. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že „rozsudek pro zmeškání vydaný Obvodním soudem pro Prahu 9 dne 12. 5. 2015, č. j. 10 C 20/2015-32, se potvrzuje“. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V projednávané věci bylo dotčeným usnesením odvolacího soudu rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 28 466,50 Kč, proto podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání proti tomuto rozhodnutí přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 32 Cdo 446/2011, toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolací soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ) a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Nad rámec shora uvedené dovolací soud poznamenává, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Dovoláním lze totiž napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 238a o. s. ř.) připuštěna, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003). O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. března 2017 Mgr. David Havlík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/28/2017
Spisová značka:22 Cdo 845/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.845.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2017-06-17