ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.919.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 919/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDR. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobce Ing. O. B. , proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové nám. 36, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 12 C 36/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2016, č. j. 9 Co 1020/2015-419, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 1. 2010, č. j. 12 C 36/2004-243, odmítl nejasné podání žalobce (výrok I.), zamítl žalobu na určení vlastnického práva (výroky II. a III.), a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci 17. 3. 2010. Žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti tomuto rozsudku zamítl soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 8. 2010, č. j. 12 C 36/2004-269. Usnesení nabylo právní moci 20. 8. 2010.
Dne 2. 12. 2011 (č. l. 271) došlo soudu podání žalobce, doplněné 26. 1. 2012 (č. l. 294), a 25. 4. 2013 (č. l. 313) označené jako „opakovaná žaloba na obnovu řízení“; žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku z návrhu na obnovu řízení a o ustanovení zástupce pro toto řízení. Usnesením ze dne 20. června 2013, č. j. 12 C 36/2004-357, soud prvního stupně žalobci osvobození od soudního poplatku z návrhu na obnovu řízení nepřiznal a zamítl i žádost o ustanovení zástupce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 8. 2013, č. j. 9 Co 965/2013-372, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud měl za to, že majetkové poměry žalobce osvobození neodůvodňují a současně jde vzhledem k marnému uplynutí zákonné lhůty k podání žaloby na obnovu řízení (§233 odst. 1 o. s. ř.) o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání; se závěrem o marném uplynutí lhůty k podání žaloby na obnovu řízení žalobce nepolemizoval.
Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 14. ledna 2014, č. j. 12 C 36/2004-380, nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku z dovolání a zamítl jeho žádost o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Usnesení nabylo právní moci 4. 2. 2014.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vzhledem ke zřejmě bezúspěšnému uplatňování práva (§138 odst. 1 o. s. ř.), a k tomu, že žalobce ve 30 denní lhůtě stanovené soudem prvního stupně nedoplnil dovolání prostřednictvím advokáta (výzva soudu prvního stupně usnesením ze dne 12. 3. 2013, č. j. 12 C 36/2004-384, doručená 16. 3. 2013), není splněna podmínka povinného zastoupení podle §241b odst. 2 o. s. ř. Proto usnesením ze dne 25. 8. 2015, č. j. 22 Cdo 3841/2015- 45, dovolací řízení zastavil.
Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 9. 10. 2015, č. j. 12 C 36/2004-407, řízení o obnově ve věci rozhodnuté rozsudkem ze dne 27. 1. 2010, č. j. 12 C 36/20004-243, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Poukázal na to, že usnesením ze dne 20. 5. 2014, č. j. 12 C 36/2004-396, žalobce vyzval, aby do tří dnů ode dne doručená výzvy zaplatil soudní poplatek ze žaloby na obnovu řízení 5 000 Kč. Usnesení bylo žalobci doručeno 23. 5. 2014, poplatek však nezaplatil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 1. 2016, č. j. 9 Co 1020-419, usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se zastavením řízení, aniž uvádí, že by poplatek zaplatil. Podle obsahu navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením ze dne 4. 4. 2016, č. j. 12 C 36/2004-423, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů podle §241 odst. 1 o. s. ř. a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu z 4. 1. 2016, č. j. 9 Co 1020-419. Poučil žalobce, že nebude-li plná moc advokáta a jím sepsané dovolání předloženo do 15 dnů od doručení výzvy, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo žalobci doručeno 8. 4. 2016.
Žalobce poté podáním ze dne 21. 4. 2016 požádal o ustanovení advokáta pro dovolací řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 5. 016, č. j. 12 C 36/2004- 430, jeho žádost zamítl. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 11. 8. 2016, č. j. 9 Co 674/2016-432, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 1. 11. 2016, č. j. 12 C 36/2004-437, žalobce opětovně vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce z řad advokátů ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 1. 2016, č. j. 9 Co 1020/2016-419, do 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalobci doručeno 8. 11. 2016.
Žalobce požádal o prodloužení lhůty podáním ze dne 16. 11. 2016 s odůvodněním, že musí nahlédnout do spisu, aby si mohl zvolit advokáta. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. 12 C 36/2004-443 rozhodl, že lhůtu neprodlužuje, neboť požadavek povinného zastoupení byl žalobci znám již z usnesení ze dne 4. 4. 2016, č. j. 12 C 36/2004-425.
Vzhledem k tomu, že žalobce ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně nedoplnil dovolání prostřednictvím advokáta, dovolací soud pro nedostatek podmínky povinného zastoupení podle §241b odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu