ECLI:CZ:NS:2017:22.ND.254.2017.1
sp. zn. 22 Nd 254/2017-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně K. Š. , proti žalovaným 1) České republice – Okresnímu soudu v Ostravě , se sídlem v Ostravě, U soudu 6187/4, a 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o určení neaplikovatelnosti některých ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., o určení neúčinnosti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ČR, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 98/2014, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 98/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci podala žalobkyně návrh na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnila hospodárností řízení spočívající v daném případě v zamezení účelovým negativním postupům Okresního soudu v Ostravě, které se projevují zejména v procesních komplikacích způsobených soudcem Mgr. Dušanem Broulíkem, nasvědčujících podezření ze snahy žalobkyni „paralyzovat a zamést věc tzv. pod koberec“. V předmětné věci nebyly žalovanou 1) od začátku řízení učiněny žádné významné úkony, žalovaná 1) projevuje značnou pasivitu ve zjišťování skutkového stavu věci a toleruje průtahy. Nadřízený soud (Krajský soud v Ostravě) rigidně setrvává na svých závěrech o nepodjatosti jmenovaného soudce. Příslušný senát u jmenovaného nadřízeného soudu je složen „ze soudců pracovně či rodinně spjatých s aktérkami bossingu (psychické šikany v zaměstnání) proti její osobě jako soudkyně. To vše vede k pochybnostem, zda lze vůbec docílit zjištění skutkového stavu věci, natož spravedlivého rozhodnutí. Hospodárnost řízení žalobkyně odůvodnila též skutečností, že žalovaná 2) má sídlo v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 2. Proti žalované 2) vede žalobkyně u Okresního soudu v Ostravě i další řízení, ve kterém aktuálně navrhla také delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Žalovaná 1) ve vyjádření s návrhem na přikázání věci jinému soudu, a to zejména z důvodu hospodárnosti řízení, nesouhlasí. Zdůrazňuje, že žalobkyně u zdejšího soudu vedla několik sporů, ve kterých neměla námitky ohledně vedení sporu či podjatosti zdejšího soudu či podjatosti jeho soudců, a ani Krajský soud v Ostravě žádné důvody podjatosti neshledal. Soudce, který věc vyřizuje, postupuje ve věci standardně, v jeho postupu žádné průtahy zjištěny nebyly a ani jmenovaný krajský soud neshledal pochybení v jeho rozhodovací činnosti.
Žalovaná 2) se k výzvě Okresního soudu v Ostravě nevyjádřila.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odstavec 2).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený věcně a místně příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Ostravě) a Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), návrh žalobkyně posoudil a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014, jež je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Při vědomí významu zásady vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jako garanci nezávislosti soudní moci, je přitom třeba podmínky přikázání věci jinému soudu vždy vykládat restriktivně (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jenž je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ), nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14. Jestliže některý z účastníků nesouhlasí s návrhem na přikázání věci jinému soudu, je povinností soudu uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/07).
V nyní projednávaném případě Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro takový mimořádný postup. Z námitek žalobkyně nevyplývá, že by požadovaná delegace věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 mohla vést k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci. Jak vyplývá ze shora uvedeného vyjádření žalované 1) a z obsahu spisu, výše uvedené námitky žalobkyně se v tomto směru nepodávají, a nejsou proto opodstatněné. Naopak pro ponechání projednání věci Okresnímu soudu v Ostravě hovoří zákonné hledisko určování místní příslušnosti soudu (sídlo žalované 1), jakož i nesouhlas žalované 1) s navrhovaným postupem, když žalovaná 2) se k návrhu žalobkyně nevyjádřila. Pouhá námitka žalobkyně zpochybňující nepodjatost příslušného soudce Mgr. Dušana Broulíka, který věc projednává u Okresního soudu v Ostravě, rozhodně není důvodem pro delegaci vhodnou, ale ani pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.), neboť z obsahu spisu se nijak nepodává, že by byli z projednávání věci vyloučeni všichni soudci Okresního soudu v Ostravě, v důsledku čehož by pak věc musela být přikázána jinému soudu k projednání a rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Nd 119/2017).
S ohledem na uvedené důvody Nejvyšší soud návrhu žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2017
Mgr. David Havlík
předseda senátu