ECLI:CZ:NS:2017:22.ND.52.2017.1
sp. zn. 22 Nd 52/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské , IČO 00406546, se sídlem v Opavě, Beethovenova 235/1, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 390/42, 2) obci Dlouhá Loučka, IČO 00298794, se sídlem v Dlouhé Loučce, 1. máje 116, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 364/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 364/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí „Obvodnímu soudu pro Prahu 1, ani jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze“.
Odůvodnění:
Dne 21. 12. 2015 byla podána k Okresnímu soudu v Olomouci žaloba o určení vlastnického práva k nemovitostem blíže specifikovaným v této žalobě. Žalobkyně podáním ze dne 6. 12. 2016 navrhla, aby věc vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 364/2015 byla z důvodů vhodnosti delegována „Obvodnímu soudu pro Prahu 1, případně jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze“. Návrh odůvodnila tím, že je vedeno vícero sporů s obdobným právním a téměř identickým skutkovým základem u Okresního soudu v Bruntále, Okresního soudu v Olomouci či Okresního soudu v Opavě, přičemž účastníci řízení i zástupce žalobkyně mají sídlo v Praze.
Žalovaná 1) se k návrhu na delegaci věci nevyjádřila.
Žalovaná 2) s návrhem žalobkyně nesouhlasí. Je nutné respektovat základní zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Namítá, že přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 by značně navýšilo její náklady i náklady jejího právního zástupce vzniklé v souvislosti s cestováním k soudním jednáním, nahlížení do spisu či dalším úkonům.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodů vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, které je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Olomouci) a soudu, jemuž má být věc přikázána („Obvodnímu soudu pro Prahu 1 Obvodnímu soudu pro Prahu 1, případně jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze“), návrh projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace místní příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, C. H. Beck, svazek 24, ročník 2001, pod pořadovým č. 172; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, uveřejněné pod č. C 186 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“) nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 241/2008, toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ].
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavně zaručené zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. V projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci odůvodnila zejména tím, že její zástupce a rovněž jeden ze žalovaných mají sídlo v Praze, přičemž je vedeno vícero sporů s obdobným právním a téměř identickým skutkovým základem u Okresního soudu v Bruntále, Okresního soudu v Olomouci či Okresního soudu v Opavě.
Nejvyšší soud opakovaně vyložil a odůvodnil právní názor, že vzdálenost bydliště účastníka (zástupce) od sídla procesního soudu sama o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, uveřejněné pod č. C 13 558 v Souboru, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005).
V posuzovaném případě se řízení týká práva k nemovitostem. Místně příslušným k projednání a rozhodnutí této věci proto není obecný soud žalovaných, ale soud, v jehož obvodu jsou nemovitosti, k nimž má být podle žaloby určeno vlastnictví žalované 1) [srov. §88 písm. b) o.s.ř.]; tímto soudem je Okresní soud v Olomouci. Vzdálenost sídla zástupce žalobkyně od sídla procesního soudu nemůže být důvodem, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu. Pokud žalobkyně udělila plnou moc advokátovi, který má sídlo v obvodu jiného okresního soudu, musela s touto skutečností při udělení plné moci počítat. Ekonomická zátěž spojená s dosažením místně příslušného soudu by se v případě přikázání „Obvodnímu soudu pro Prahu 1, případně jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze“ pouze přesunula ze žalobce na žalovanou 2), takže v konečném důsledku by takto realizovaná delegace nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení a tím větší hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Nd 326/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 21 Nd 443/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 21 Nd 438/2016). Nelze rovněž opomenout, že žalovaná 1) má v blízkosti Okresního soudu v Olomouci své územní pracoviště.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodů vhodnosti nevyhověl a věc „Obvodnímu soudu pro Prahu 1, případně jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze“ nepřikázal.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2017
Mgr. David Havlík
předseda senátu