Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.04.2017, sp. zn. 23 Cdo 1380/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1380.2017.2

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1380.2017.2
sp. zn. 23 Cdo 1380/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. Č. , IČO 42718104, zastoupeného Mgr. Richardem Polmou, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Křížkové schody 67, PSČ 293 01, proti žalovanému T. B. , IČO 47142227, zastoupenému Mgr. Pavlem Mařanem, advokátem, se sídlem v Mladé Boleslavi, Nerudova 691, PSČ 293 01, o zaplacení částky 91 990 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 403/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2016, č. j. 15 Co 230/2016 – 128, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 147 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Mařana, advokáta, se sídlem v Mladé Boleslavi, Nerudova 691, PSČ 293 01. Stručné odůvodnění: (§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádudále jeno. s. ř.“) Dovolání žalobce (ke kterému se vyjádřil žalovaný) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2016, č. j. 15 Co 230/2016-128, není přípustné podle §237 o. s. ř. Dovolatel spatřuje přípustnost svého dovolání ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla soudy řešena. Touto otázkou podle dovolatele je, zda je za situace již zahájeného důkazního řízení před soudem prvního stupně možno žalobce vyzvat postupem podle §43 o. s. ř. k odstranění údajných vad žaloby, či nikoliv. Podle žalobce byl navíc jeho žalobní návrh určitý a srozumitelný, o čemž svědčí jednak skutečnost, že soud prvního stupně vydal ve věci meritorní rozhodnutí ze dne 15. srpna 2014, což by nebylo možné, pokud by žalobní návrh nebyl od samého počátku srozumitelný a určitý, a jednak skutečnost, že žalovaný uplatnil v tomto řízení námitku započtení svého nároku vůči nároku žalobce, což by jistě též nebylo možné, pokud by žalovaný nepochopil, jaký nárok žalobce uplatňuje. Podle žalobce nepostupoval soud prvního stupně správně podle zákona, „když nesprávně aplikoval §43 o. s. ř. v průběhu již čtyřletého probíhajícího soudního sporu po zrušení již vyneseného rozsudku odvolacím soudem“. Soud podle žalobce nemůže po částečném dokazování a vydání meritorního rozsudku postupovat podle §43 o. s. ř. a žalobní návrh odmítnout, nýbrž má postupovat podle §118 o. s. ř. V tomto smyslu podle dovolatele i odvolací soud nesprávně aplikoval předmětné zákonné ustanovení a dal pokyn soudu prvního stupně k tomu, aby postupoval podle §43 o. s. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým odmítl žalobu dovolatele pro neodstranění vad podání. Žalobce byl soudem prvního stupně podle §43 o. s. ř. vyzván k tomu, jaká konkrétní tvrzení a jaké důkazní návrhy by měl žalobce doplnit a k doplnění žaloby mu byla stanovena přiměřená lhůta. Žalobce však na tuto výzvu nereagoval ani ve stanovené lhůtě, ani později. Podle §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. Namítal-li žalobce, že se odvolací soud dopustil jednání, které odporuje zákonu (občanskému soudnímu řádu) a současně spatřoval splnění podmínky přípustnosti dovolání v tom, že před dovolacím soudem nebyla řešena otázka procesního práva spočívající v posouzení, zda lze aplikovat postup podle §43 o. s. ř. poté, co soud prvního stupně provede částečné dokazování a vydá rozhodnutí ve věci samé (meritorní rozhodnutí), nelze mu dát za pravdu. Dovolací soud takový postup ve své rozhodovací praxi opakovaně připustil či jej v některých případech výslovně nalézacím soudům sám uložil. V rozsudku ze dne 21. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 4453/2011, Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že meritorně rozhodl o žalobě, která byla neurčitá (přičemž žalobce v tomto případě ani nevyzval podle §43 o. s. ř. k odstranění vady podání). Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení s tím, že soudu prvního stupně uložil vyzvat žalobce ke konkretizaci jeho v žalobě nedostatečně vymezeného žalobního nároku. Obdobně postupoval Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 11. ledna 2001, sp. zn. 25 Cdo 2618/98. V posuzovaném případě navíc nelze odhlédnout od toho, že už v řízení před soudem prvního stupně dne 16. července 2013 před vydáním meritorního rozhodnutí byl žalobce vyzván podle §43 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, na což však žalobce dostatečně nereagoval. Na vadnost svého podání byl žalobce následně upozorněn i ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 23. listopadu 2015 a následně byl k opravě svého podání vyzván opět soudem prvního stupně, a to usnesením ze dne 6. ledna 2016. Žalobce na žádnou výzvu soudu patřičně nezareagoval a žalobu o požadované údaje nedoplnil, pouze se dovolával domnělé nesprávnosti procesního postupu obou soudů. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 26. dubna 2017 JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/26/2017
Spisová značka:23 Cdo 1380/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1380.2017.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2017-07-25