ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.1426.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1426/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně DOLPHINS CORPORATION LTD. se sídlem Suite 13, Oliaji Trade Centre, First Floor, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychelles, zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem Praha 1, Letenská 121/8, proti žalované SANTA-TRANS s.r.o. se sídlem Krnov - Pod Cvilínem, Ve Vrbině 592/1, PSČ 794 01, identifikační číslo osoby 25377949, zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Poděbradova 1243/7, o zaplacení 807 819,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 77/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2015, č. j. 4 Cmo 234/2015-362, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2015, č. j. 4 Cmo 234/2015-362, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci, jako odvolací soud, usnesením ze dne 20. 10. 2015, č. j. 4 Cmo 234/2015-362, výrokem I. potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu prvního stupně, ze dne 9. 7. 2015, č. j. 21 Cm 77/2005-352, kterým bylo zastaveno odvolací řízení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud nepovažoval odvolání žalobkyně podané dne 23. 7. 2015 proti usnesení o zastavení řízení za oprávněné, neboť dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, jestliže žalobkyně z celkové výše soudního poplatku 40 391 Kč zaplatila jen 15 000 Kč a doplatek soudního poplatku ani v určené lhůtě nedoplatila. Konstatoval, že na poplatkové povinnosti žalobkyně nemohlo nic změnit ani částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne 22. 7. 2015 co do částky 507 819,60 Kč, což odůvodnil tím, že zákon o soudních poplatcích nerozlišuje mezi částečnou úhradou poplatku a případnou existencí jeho nedoplatku; splnění poplatkové povinnosti je požadováno z hlediska její celkové výše, přičemž na kvantitě nedoplatku nezáleží.
Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky posuzované odvolacím soudem, případně, že tato otázka - zda může soud podle zákona o soudních poplatcích zastavit odvolací řízení z důvodu nezaplacení doplatku na soudní poplatek do konce lhůty pro odvolání přesto, že žaloba byla částečně vzata zpět a odpovídající soudní poplatek byl v té době již uhrazen - nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
Dovolatelka má za to, že dovolání je důvodné pro nesprávné právní posouzení této otázky odvolacím soudem. Podle jejího názoru mělo být nejprve rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby a poté odvolací řízení zastaveno jen co do části, v níž byla žaloba vzata zpět. Podle dovolatelky oba soudy pochybily, když nehodlaly zohlednit částečné zpětvzetí žaloby i přesto, že ustanovení §96 o. s. ř. upravuje částečné zastavení řízení tak, že pokud je návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže zákon o soudních poplatcích výslovně neupravuje částečnou úhradu poplatku při dodatečném zúžení řízení, které má vliv na výši soudního poplatku, měl odvolací soud podle dovolatelky postupovat s ohledem na §13 zákona o soudních poplatcích podle občanského soudního řádu a řízení zastavit jen v části, v níž byla žaloba vzata zpět. Zastavil-li soud prvního stupně celé řízení a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, považuje dovolatelka takové rozhodnutí za nesprávné.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že řízení se co do částky 507 819,60 Kč zastavuje a co do částky 300 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne 5. 3. 2005 do zaplacení nezastavuje; zároveň aby přiznal žalobkyni náklady za dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelkou předestřená otázka zastavení řízení z důvodu nezaplacení doplatku soudního poplatku za odvolání, přesto, že žaloba byla částečně vzata zpět, přičemž odpovídající soudní poplatek byl v té době již uhrazen, je otázkou v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou důvodnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle §96 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2).
Podle §222a o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odst. 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odst. 2).
Jestliže tedy žalobkyně podáním ze dne 22. 7. 2015 vzala žalobu co do částky 507 819,60 Kč zpět, měl soud o tomto návrhu rozhodnout, což, před zastavením řízení v celém rozsahu pro nezaplacení soudního poplatku vyměřeného z částky požadované v původní žalobě, neučinil. Není správný závěr odvolacího soudu, že částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne 22. 7. 2015 v průběhu odvolacího řízení co do částky 507 819,60 Kč nemohlo nic změnit na poplatkové povinnosti žalobkyně.
Nutno konstatovat, že pokud by podání žalobkyně, obsahující částečné zpětvzetí žaloby, postrádalo stanovené náležitosti, jako například vylíčení skutkových okolností, na nichž žalobkyně staví svůj nárok na zaplacení částky jen co do výše zbylých 300 000 Kč, pak podle §43 odst. 1 o. s. ř. platí, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Odvolací soud však místo tohoto, aby se vypořádal se zpětvzetím žaloby učiněným podle §96 o. s. ř. v průběhu odvolacího řízení (§222a o. s. ř.), odvolací řízení chybně v celém rozsahu zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 40 391 Kč, vyměřeného z předmětu řízení ještě před částečným zpětvzetím žaloby. Odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť teprve po vypořádání se se zpětvzetím žaloby v rozsahu 507 819,60 Kč, se soud mohl zabývat posouzením, zda žalobkyní zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 15 000 Kč byl s ohledem na omezený předmět řízení na 300 000 Kč zaplacen řádně, a zda lze v řízení se zúženým předmětem žaloby na 300 000 Kč pokračovat nebo je důvod pro zastavení odvolacího řízení.
V dané souvislosti je možno odkázat na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 1996, č. j. Cpjn 68/95, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením č. 49/1996, v němž Nejvyšší soud uvedl, že pokud navrhovatel omezí předmět poplatného úkonu (procesním úkonem částečného zpětvzetí návrhu na zahájení řízení) předtím, než soud začal jednat ve věci samé (§6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích), sníží soud poplatek o odpovídající část. Při vrácení přeplatku postupuje soud podle ustanovení §10 odst. 2 zákona (míněno zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
V dané věci žalobkyně omezila předmět poplatného úkonu ve věci samé ještě předtím, než odvolací soud začal jednat ve věci samé.
Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku zároveň uvedl, že pokud navrhovatel omezí předmět poplatného úkonu poté, co soud začal jednat ve věci samé, poplatek (přeplatek) se nesníží (popřípadě přeplatek se nevrací). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Podle §6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozšíří-li se po podání návrhu na zahájení řízení předmět řízení, je poplatník povinen doplatit poplatek. Obdobně to platí, rozšíří-li poplatník po podání odvolání předmět řízení před odvolacím soudem nebo rozšíří-li po podání dovolání předmět řízení před dovolacím soudem. Bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním jednáním, sníží současně soud poplatek o odpovídající část. Pokud byl poplatek již zaplacen, vrátí soud vzniklý přeplatek poplatníkovi.
Z uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích vyplývá, že soud v odpovídajícím rozsahu sníží soudní poplatek, bylo-li řízení zčásti zastaveno. Odvolací řízení tak nelze zastavit pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání v části předmětu řízení, ve které vzal odvolatel své odvolání zpět před prvním jednáním odvolacího řízení.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že na poplatkové povinnosti žalobkyně nemohlo nic změnit částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne 22. 7. 2015 co do částky 507 819,60 Kč, a potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení v celém rozsahu proto, že žalobkyně ve stanovené lhůtě nezaplatila doplatek soudního poplatku ve výši 25 391 Kč vyměřený v celkové výši 40 391 Kč za řízení v rozsahu 807 819,60 Kč, aniž by bylo přihlédnuto ke zpětvzetí žaloby v průběhu odvolacího řízení co do částky 507 819,60 Kč, omezení žaloby na požadavek zaplacení 300 000 Kč a zaplacení soudního poplatku ve výši 15 000 Kč, dopustil se odvolací soud nesprávného právního posouzení a dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl tedy dovolatelkou uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2017
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu