ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2527.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2527/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. F. J. , podnikatele se sídlem Luhačovice, Josefa Černíka 678, PSČ 763 26, identifikační číslo osoby 64324681, zastoupeného JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem Brno, Orlí 492/18, proti žalovanému Mgr. Liboru Rojarovi , správci konkursní podstaty úpadce TP - Help, spol. s r.o., se sídlem Luhačovice, L. Janáčka 131, PSČ 79326, identifikační číslo osoby 44125844, o zaplacení 483 549 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4/41/11/33 Cm 53/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2016, č. j. 8 Cmo 178/2016-467, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, dospěl k závěru, že dovolání žalobce podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2016, č. j. 8 Cmo 178/2016-467, nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť trpí vadou, pro níž nelze v řízení pokračovat, když dovolatel k vymezení přípustnosti dovolání pouze uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel v další části dovolání jen namítá, že nebyl řádně předvolán k jednání před soudem prvního stupně dne 7. 1. 2016, přičemž nesprávným postupem soudu bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že žádost dovolatele, podle níž „dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobce uvedl, od jaké ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud při řešení právní otázky, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil, odchýlil, nebo by označil právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel však žádnou z uvedených přípustností dovolání nevymezil, rekapituluje skutkové okolnosti řešené věci s vlastními skutkovými závěry, důrazně rozporuje, že byl řádně předvolán na jednání konané dne 7. 1. 2016, a nesouhlasí s právním posouzením věci, zdůrazňujíc, že nesprávným postupem soudu bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, když na uvedeném jednání nemohl uplatnit další důkazní návrhy. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Ještě pro úplnost Nejvyšší soud podotýká (jako již uvedl ve svých předešlých rozhodnutích – srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a kritice hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobce jako vadné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu