ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.2808.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 2808/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ENVI Agentura Trunda s.r.o. , se sídlem Olomouc - Holice, U Hřiště 810/8, PSČ 77900, identifikační číslo osoby 27857646, zastoupené Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Olomouc, Horní nám. 365/7, proti žalované Domov pro seniory Kamenec, Slezská Ostrava, příspěvková organizace , se sídlem Ostrava - Slezská Ostrava, Bohumínská 1056/71, PSČ 710 00, identifikační číslo osoby 70631816, zastoupené JUDr. Pavlem Zajícem, advokátem se sídlem Ostrava-Poruba, Nad Porubkou 2355, o zaplacení 108 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 186/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2016, č. j. 15 Co 740/2015-250, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 921 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Pavla Zajíce, advokáta se sídlem Ostrava-Poruba, Nad Porubkou 2355.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 19. 9. 2016, č. j. 15 Co 740/2015-250, výrokem I. změnil vyhovující výrok I. rozsudku Okresního soudu v Ostravě (soudu prvního stupně) ze dne 24. 6. 2015, č. j. 83 C 186/2013-199, tak, že žalobu na zaplacení 108 000 Kč s příslušenstvím stanoveným soudem prvního stupně zamítl; výroky II., III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelkou předestřená právní otázka, kterou dovolatelka považuje za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou, tj. otázku aplikace §551 odst. 1 a §561 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) a výkladu pojmu „věc převzatá od objednatele k provedení díla“ za situace, kdy vadná či nevhodná věc není podkladem pro provedení díla, ale jen složkou, která ve spojení s jinými může tvořit určité komplexní dílo, vychází z jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěl při řešení věci odvolací soud.
Odvolací soud při právním posouzení věci, že žalobkyni nesvědčí nárok na zaplacení ceny díla z důvodu její odpovědnosti za vady díla s ohledem na čl. X. odst. 4 smlouvy o dílo ze dne 22. 2. 2012 uzavřené s žalovanou, neboť odpovídá za vadu zhotoveného díla ve smyslu ustanovení §551 obch. zák., vyšel ze zjištění, že energetický štítek obálky budovy (dále jen EŠOB), který dodala žalovaná, jako objednatelka, byl povinnou přílohou žádosti o dotaci, která měla být zpracována podle podmínek XXXV. výzvy Ministerstva životního prostředí, a k jejímuž zpracování se žalobkyně smlouvou uzavřenou s žalovanou zavázala. Pro vadný EŠOB s ohledem na nesprávně použitý koeficient v rozporu s normou ČSN nebyla žádost o dotaci akceptována, přičemž žalobkyně mohla podle závěrů odvolacího soudu, přijatého na základě doplněného dokazování, při vynaložení odborné péče tuto chybu zjistit pouhou kontrolou použitého koeficientu v příloze s příslušnou normou ČSN, na níž XXXV. výzva Ministerstva životního prostředí upozorňovala. Skutkový závěr odvolacího soudu, že součástí předmětu díla byl i energetický audit, resp. EŠOB, i když se jednalo o věc opatřenou pro žalobkyni (zhotovitelku) žalovanou, jako objednatelnou, nemůže být v rámci dovolacího řízení přezkoumáván. Dovolatelka však zakládá údajně dovolacím soudem neřešené právní otázky na vlastním skutkovém závěru, odlišném od skutkového závěru odvolacího soudu, že energetický audit, tedy EŠOB, nebyl součástí předmětu díla, čímž pomíjí skutečnost, že EŠOB byl povinnou přílohou žádosti o dotaci, která měla být zpracována podle podmínek XXXV. výzvy Ministerstva životního prostředí, a k jejímuž zpracování se žalobkyně zavázala. Nejvyšší soud přitom již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatelky, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud se k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již vícekrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi, např. i v usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, kdy Nejvyšší soud judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Vzhledem k tomu, že k dovolání žalobkyně podala žalovaná, zastoupená advokátem, vyjádření, rozhodl Nejvyšší soud o náhradě nákladů jak uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu