ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4143.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 4143/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce J. C. , zastoupeného JUDr. Adamem Batunou, advokátem, se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 846/1, proti žalované Credit Suisse First Boston (Praha) a.s. v likvidaci , se sídlem Praha 1, V celnici 1031/4, identifikační číslo osoby 45281335, zastoupené Mgr. Luďkem Vránou, advokátem se sídlem Praha 1, Jánský vršek 323/13, o zaplacení 6 500 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 14/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015, č. j. 3 Cmo 163/2015-672, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 10. 2015, č. j. 3 Cmo 163/2015-672, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 4. 5. 2015, č. j. 32 Cm 14/2003-658, kterým bylo zastaveno dovolací řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2012, č. j. 11 Cmo 102/2012-448, jímž nebylo připuštěno, aby do řízení na místo žalobce vstoupila společnost ZANDER INC.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2012, č. j. 11 Cmo 102/2012-448 zastavil, když žalobce po výzvě k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 2 000 Kč soudní poplatek nezaplatil, a to ani poté, co žalobci nebylo pravomocným usnesením soudu prvního stupně ve spojením s usnesením odvolacího a dovolacího soudu (usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 3. 2013, č. j. 32 Cm 14/2003-535, usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 5. 2013, č. j. 3 Cmo 163/2013-587, usnesení Nejvyššího soudu České republiky, jako dovolacího soudu, ze dne 2. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 2984/2013-606) přiznáno osvobození od soudního poplatku a kdy bylo pravomocným usnesením soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu (usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 9. 2014, č. j. 32 Cm 14/2003-640, usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2015, č. j. 3 Cmo 388/2014-653) zastaveno řízení o opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, bylo-li již o shodném návrhu žalobce pravomocně rozhodnuto.
Žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť má za to, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla Nejvyšším soudem České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dosud vyřešena, a to otázky, zda lze uvažovat o osvobození od úhrady soudního poplatku i v případě, kdy se žadatel nachází v takové finanční situaci, kdy není sice zcela nemajetný, avšak jeho momentální majetkové poměry jsou natolik závažné, že mu nedovolují soudní poplatek zaplatit ani z prostředků poskytnutých od třetích osob a znemožňují mu tak uplatňování jeho práv u soudu. Dovolatel má za to, že zákonná kritéria pro osvobození od soudního poplatku byla u něj splněna a že soudy pochybily při aplikaci §138 o. s. ř. Navrhl proto zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015, č. j. 3 Cmo 163/2015-672, a současně i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2015, č. j. 32 Cm 14/2003-658.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobce podané proti napadenému usnesení odvolacího soudu není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na řešení dovolatelem předestřené právní otázky splnění předpokladů pro osvobození od soudního poplatku, resp. právní otázky, zda lze uvažovat o osvobození od úhrady soudního poplatku i v případě, kdy žadatel se nachází v takové finanční situaci, že není sice zcela nemajetný, avšak jeho momentální majetkové poměry jsou natolik závažné, že mu nedovolují soudní poplatek zaplatit ani z prostředků poskytnutých od třetích osob a znemožňují mu tak uplatňování jeho práv u soudu. V usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2015, č. j. 3 Cmo 163/2015-672, nebyla posuzována otázka naplnění předpokladů pro osvobození od soudního poplatku podle §138 o. s. ř. Ta byla řešena předešlými usneseními soudu, která jsou pravomocná, naposledy usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2015, č. j. 3 Cmo 388/2014-653, které ani nebylo napadeno dovoláním. V dovoláním napadeném usnesení odvolací soud řešil otázku, zda soud prvního stupně správně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku poté, co žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku pravomocným rozhodnutím, a kdy žalobce ani v dodatečně poskytnuté lhůtě soudní poplatek nezaplatil.
Nejvyšší soud se k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013 - veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Není-li dovolání žalobce podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu