ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4261.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4261/2017-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně REGUL THERM, s.r.o. , se sídlem Všenory, Květoslava Mašity 244, PSČ 252 31, identifikační číslo osoby 62968831, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti žalovanému V. H. , podnikateli se sídlem Praha, zastoupenému JUDr. Karlem Codlem, advokátem se sídlem Praha 5, U Nikolajky 5, o zaplacení 567 338 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 256/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2017, č. j. 20 Co 179/2017-258, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 165 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem Praha 2, Sokolská 60.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 20 Co 179/2017-258, výrokem I. změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 2. 2017, č. j. 30 C 256/2015-211, ve výroku I. o věci samé tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 567 338 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 18. 1. 2015 do zaplacení; výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle §10a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení, který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného trpí vadami, které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť žalovaný v dovolání nevymezil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena a ani žádnou otázku, kterou měl odvolací soudu řešit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud se přitom k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, či usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1871/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Jestliže dovolatel založil převážnou část svého dovolání na kritice skutkových zjištění a závěrů odvolacího soudu, na kritice hodnocení důkazů a nesouhlas se závěry odvolacího soudu založil na vlastních skutkových závěrech, k nimž však odvolací soud nedospěl, je nutno konstatovat, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Odvolací soud nezaložil právní posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu na skutkovém závěru, jak tvrdí žalovaný, že upozornil žalobkyni na neúplnost cenového ocenění pro zhotovení zdravotechniky, které bylo předmětem smlouvy.
Další námitky dovolatele, týkající se neúplného dokazování, které jsou ve skutečnosti námitkami směřujícími do konkrétních vad řízení (nezahrnující otázku procesního práva, kterou by řešil odvolací soud), neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. (vzhledem k §241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ostatně ani způsobilým dovolacím důvodem). Přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014 a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 a ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 275/2014 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Proto také ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalovaného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala k dovolání žalovaného vyjádření, rozhodl dovolací soud o náhradě nákladů řízení, jak ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno. Nicméně s ohledem na §243f odst. 3 o. s. ř. není třeba dále výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení zdůvodňovat.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu