ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4437.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 4437/2017-325
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně ERGO pojišťovna, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, identifikační číslo osoby 61858714, zastoupené Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Švehlova 1900/3, proti žalované L. L. F. , se sídlem v Dobroměřicích, zastoupené Mgr. Kateřinou Richterovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Kovářská 1169/17, o 236.442 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 28/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2016, č. j. 3 Cmo 332/2015-223, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2014, č. j. 26 Cm 28/2011-154, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 173.802 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným a nahradit jí na nákladech řízení částku 51.556,40 Kč. Dále rozhodl, že v převyšující části se řízení zastavuje a žalobkyni se vrací část soudního poplatku.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně opravuje v záhlaví v označení žalobkyně. Rozsudek soudu prvního stupně dále potvrdil v rozsahu uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 173.802 Kč s příslušenstvím blíže konkretizovaným, jinak jej, pokud jde o příslušenství ve výroku blíže specifikované, změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Současně dovolatelka podala návrh na odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 o. s. ř. Dovolatelka především namítá, „zda není řízení zatíženo vadou, pokud žalované nebyl rovněž ustanoven opatrovník, neboť je zde podezření, že žalovaná nebyla schopna porozumět jak smluvnímu vztahu, který s žalobkyní uzavřela (srov. úraz hlavy při dopravní nehodě s pohmožděním mozku a fraktury leb. klenby), tak nebyla schopna odpovídající komunikace s ustanovenými právními zástupci, pokud s nimi jednala“.
K dovolání žalované se žalobkyně stručně vyjádřila tak, že jí není nic známo o zdravotním stavu žalované, tudíž se nemůže vyjadřovat k dovolacím důvodům uváděným žalovanou. Žalobkyně má nicméně za to, že žalovaná v proběhlých soudních řízeních na svých právech nijak krácena nebyla.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu kromě opravy označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí soudu prvního stupně, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; částí výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Konkrétně jde o otázku, „zda není řízení zatíženo vadou, pokud žalované nebyl rovněž ustanoven opatrovník, neboť je zde podezření, že žalovaná nebyla schopna porozumět jak smluvnímu vztahu, který s žalobkyní uzavřela (srov. úraz hlavy při dopravní nehodě s pohmožděním mozku a fraktury leb. klenby), tak nebyla schopna odpovídající komunikace s ustanovenými právními zástupci, pokud s nimi jednala“.
Dovolatelkou předestřená otázka, zda není řízení zatíženo vadou, pokud žalované nebyl rovněž ustanoven opatrovník, však není způsobilá založit přípustnost dovolání a dovolací soud se jí nemohl zabývat, když touto svou argumentací dovolatelka ve skutečnosti namítá vadu řízení, k níž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Tvrzení vady řízení však přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem dovolací soud uvádí, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř.
Pokud je tedy v dovolání argumentováno toliko zdravotním stavem dovolatelky, kdy „je zřejmé, že se ve světě v důsledku svého zranění neorientuje, bez své vlastní úvahy vykonává to, co jí řeknou druzí“, a „odvoláním matky“ (na č. l. 189), které bylo dle názoru dovolatelky nesprávně vyhodnoceno jako opožděné, nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že těmito námitkami přípustnost dovolání založit nelze.
Vzhledem ke zjištění, že v projednávané věci byly dány důvody pro odmítnutí dovolání, dovolací soud se věcně nezabýval důvody, pro které dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu