ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5911.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 5911/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ALCO CONTROLS, spol. s r.o. , se sídlem v Kolíně, K Dílnám 843, IČO 61681407, zastoupené Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, proti žalovanému J. K. , podnikateli se sídlem ve Volfarticích, Nová Ves 56, IČO 64043100, zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, o zaplacení částky 2 568 258 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec pod sp. zn. 38 Cm 43/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2016, č. j. 4 Cmo 64/2015-377, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22 845 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce Mgr. Petra Sigmunda, advokáta se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. října 2014, č. j. 38 Cm 43/2011-329, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. června 2016, č. j. 4 Cmo 64/2015-377, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, ve zbytku odvolání žalovaného odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky hmotného práva, která dle dovolatelky dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Touto otázkou je dle dovolatelky to, zda k odstoupení žalobkyně od smlouvy došlo až po uplynutí promlčecí lhůty z důvodu nedostatku písemné formy dodatku ke smlouvě ohledně prodloužení termínu dodání díla. Podle dovolatelky odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když uzavřel, že nebyla prokázána dohoda o změně smlouvy, a přisvědčil námitce promlčení ohledně práva žalobkyně odstoupit od smlouvy. Dovolatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 12. července 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/11, podle kterého lze písemnou smlouvu uzavřenou v režimu obchodního zákoníku se sjednanou výhradou změn v písemné podobě měnit i jinou formou (ústně), není-li včas namítána relativní neplatnost takové změny. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně žalovaný navrhl odmítnutí dovolání, neboť má za to, že dovolání není přípustné, je-li založeno pouze na polemice se skutkovým stavem a kritice hodnocení důkazů. Odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu považuje za nepřípadný.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelkou formulovaná otázka není pro řešenou věc relevantní a napadené rozhodnutí na jejím řešení nespočívá.
Dovolatelka postavila svoji argumentaci a přednesenou právní otázku na tom, že mezi účastníky řízení jakožto mezi zhotovitelem a objednatelem byla ústně uzavřena dohoda o změně smlouvy o dílo, konkrétně o změně termínu plnění. Závěr o tom, že strany změnily, byť ústně, smlouvu o dílo, ovšem nevyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Pouhá skutečnost, že zhotovitel pokračoval v plnění smlouvy o dílo s vědomím objednatele i po uplynutí sjednaného data plnění, neznamená, že došlo ke změně smlouvy ohledně termínu plnění. Právní otázka předestřená dovolatelkou tak vychází z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudem prvního stupně. Nelze tedy posuzovat otázku platnosti ústní změny smlouvy a jejího vlivu na promlčení práva na odstoupení od smlouvy, jestliže ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že ke změně smlouvy vůbec nedošlo. Otázka formulovaná dovolatelkou proto není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.
K nutnosti vymezení relevantní právní otázky se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil již několikrát, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na otázky hmotného práva naplňující kritéria uvedená v §237 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř..
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s ustanovením §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. února 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu