ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1051.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 1051/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce Ing. M. H. , zastoupeného JUDr. Ondřejem Čechem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalovanému JUDr. Z. Š. , advokátu se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, zastoupenému Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem v Opavě, Nákladní 3002/2, o 2.033.520,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 93/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. března 2015, č. j. 69 Co 95/2015-408, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 3. 2015, č. j. 69 Co 95/2015-408, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (241a odst. 2 o. s. ř.); v dovolacím řízení nelze pokračovat, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Uplatněné námitky sice směřují proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem , nevymezují však vůbec, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky – aplikace §240 odst. 2 o. s. ř., stanovící nemožnost prominutí zmeškání lhůty pro podání dovolání, odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu tato otázka ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné , přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ).
Ačkoli dovolání směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, že se žalobci nepromíjí zmeškání lhůty k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, dovolatel v něm shrnuje průběh řízení ve věci samé a brojí proti dílčím procesním rozhodnutím vydaným v průběhu řízení o neustanovení zástupce a neosvobození od soudních poplatků. Ustanovení §240 odst. 2, věty první, o. s. ř., zakládající nepřípustnost prominutí zmeškání lhůty pro podání dovolání, nepřináší v praxi žádné výkladové obtíže a přesvědčení dovolatele, že by soudy měly promíjet zmeškání dovolací lhůty tehdy, splňuje-li účastník předpoklady pro ustanovení zástupce, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se nerozhoduje, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který o všech nákladech řízení rozhodne v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu