ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.1504.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1504/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) N. S. M. , b) nezl. S. D. M. , c) nezl. V. D. M. , d) M. K. M. , žalobci b) a c) zastoupeni JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Brno, Poštovská 8c, proti žalovanému: J. K. , zastoupený JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem Náchod, Masarykovo nám. 19, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 14 C 128/2011, o dovolání žalobců b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. května 2015, č. j. 26 Co 523/2014-243, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 30. října 2014, č. j. 14 C 128/2011-175, zamítl žalobu o jednorázové odškodnění nemajetkové újmy podle §444 odst. 3 obč. zák. (účinného do 31. 12. 2013), podanou z důvodu, že žalobci byli osobami blízkými s D. M., občanem U., jenž zemřel na následky zranění, která utrpěl 28. 2. 2009 při těžbě dřeva, když se žalovaným a dalšími osobami káceli zaklíněný strom. Soud po provedeném řízení vyšel ze zjištění, že žalovaný se společností Lesy ČR, s. p., uzavřel smlouvu o prodeji dříví v drobném, všichni zúčastnění na kácení si chtěli zpracovat a zakoupit palivové dříví, dohodli se, že si nadělají dřevo, znali se a pomáhali si navzájem bez nároku na odměnu. Poškozený tvrdil, že má zkušenosti s kácením, proto práci organizoval, žalovaný žádnou předchozí zkušenost neměl, povinnosti ze smlouvy s Lesy ČR splnil, zajistil ochranné pomůcky a postupoval v souladu se smlouvou. Všichni zúčastnění se dohodli na postupu prací a při kácení zaklíněného stromu na tom, že vždy, když se strom pohne, odběhnou do bezpečné vzdálenosti, což učinili, poškozený však neodběhl a strom na něj spadl. Soud dovodil, že mezi poškozeným a žalovaným neexistoval žádný pracovněprávní či obdobný vztah, a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno protiprávní chování žalovaného ani příčinná souvislosti mezi jeho jednáním a smrtelným zraněním poškozeného.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. května 2015, č. j. 26 Co 523/2014-243, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že poškozený prováděl těžbu dřeva pro svou vlastní potřebu, nikoliv pro žalovaného, každý ze zúčastněných si měl zaplatit svůj díl dřeva, poškozený měl zkušenosti s prací v lese, dával ostatním pokyny. Odvolací soud neshledal ani porušení prevenční povinnosti žalovaným, neboť nejde o povinnost předvídat všechny situace, které mohou nastat, a prevenční povinnost se týkala rovněž poškozeného. Proto odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žalovaný za škodu neodpovídá.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. května 2015, č. j. 26 Co 523/2014-243, podali žalobci b) a c) dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že dovolacím soudem nebyla dosud vyřešena otázka, zda právní úprava stanovící bezpečný postup při výkonu konkrétní práce v pracovněprávním vztahu zavazující zaměstnavatele představuje rovněž normy, zajišťující také bezpečnost osob mimo pracovněprávní vztah, a zda tedy porušení těchto norem osobou stojící mimo pracovněprávní vztah je porušením obecné prevenční povinnosti podle §415 obč. zák. V podrobnostech uvedli, že žalovaný uzavřel smlouvu o prodeji dřeva v drobném, podle níž se zavázal dodržovat technologické a pracovní postupy, a v příloze nařízení vlády č. 28/2002 Sb. je stanoveno, jak mají být organizovány pracovní postupy při práci v lese, kromě jiného, že zaměstnavatel je povinen zajistit před zahájením kácení bezpečnou ústupovou cestu. Dovozují, že tato pravidla pro práci v lese by měla být považována za obecnou normu i pro osoby, na něž se nevztahuje zákoník práce, a protože žalovaný převzal závazky ze smlouvy s Lesy ČR, byl povinen se těmito pravidly řídit, obdobně jako je tomu v případě pravidel pro lyžaře na sjezdovce, která nejsou obecně závaznou normou, jejich nedodržení je však porušením obecné prevenční povinnosti podle §415 obč. zák. Proto jsou přesvědčeni, že žalovaný porušil svou smluvně převzatou povinnost dodržet technologické a pracovní postupy, jakož i bezpečné pracovní vzdálenosti včetně zajištění bezpečné únikové cesty. Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobcům náhradu nákladů řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí, jež řeší odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou úmrtím poškozeného, nezávisí na vyřešení dovolateli vymezené otázky.
Především, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, jimiž je dovolací soud vázán a která nepodléhají dovolacímu přezkumu (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.), žalovaný vůči poškozenému nebyl v obdobném postavení nadřízenosti a podřízenosti jako je vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nedával mu pokyny, jeho práci neorganizoval, nýbrž byl jedním z těch, kteří se na těžbě dřeva podíleli. Všichni zúčastnění pracovali společně ve vlastním zájmu za účelem podílet se na koupi zpracovaného dřeva pro svou potřebu, se svým nářadím a na vlastní riziko. Na základě zjištění, že zúčastnění se dohodli na postupu prací při kácení zaklíněného stromu a že všichni kromě poškozeného se včas dostali do bezpečné vzdálenosti od padajícího stromu, nelze dovozovat, že příčinou úmrtí poškozeného byla chybějící úniková cesta, a nebylo prokázáno, že by poškozený zemřel následkem jednání žalovaného nebo že by žalovaný při práci v lese porušil nějakou svou konkrétní povinnost.
Rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí proto na vyřešení otázky předložené v dovolání, zda se na žalovaného vztahovaly povinnosti stanovené pro zaměstnavatele v nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu