ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.200.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 200/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, IČO 41197518, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, o 1.534.854,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 286/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 10. 2015, č. j. 7 Co 1763/2015-244, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. 6. 2015, č. j. 28 C 286/2014-199, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 767.427,- Kč s příslušenstvím, ohledně téže částky žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 30. 5. 2012 došlo v obci H. n. V. k dopravní nehodě, při níž řidič nákladního automobilu v nepřehledném úzkém úseku místní pozemní komunikace nerespektoval zákazovou dopravní značku „zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez (3,5 t)“ a projížděl tímto úsekem nepřiměřeně vysokou rychlostí (cca 46 km/h) a nikoliv zcela při svém pravém okraji vozovky. Tím vytvořil náhlou a neočekávanou překážku protijedoucímu cyklistovi R. B., který při střetu s vozidlem utrpěl těžkou újmu na zdraví; žalobkyně v souvislosti s léčbou poškozeného vynaložila celkem 1.534.854,- Kč. Pád cyklisty byl vyvolán tím, že zabrzdil i přední brzdou jízdního kola, přetočil se přes řídítka bicyklu a pravou nohou se podélně k ose nákladního automobilu zasunul pod jeho levá zadní kola; před pádem poškozeného nedošlo k přímému kontaktu s vozidlem. Bezpečná rychlost pro projetí nákladního automobilu zatáčkou byla znalecky stanovena na méně než 40 km/h, avšak nikoliv pro bezpečné míjení s osobním automobilem. Nákladní automobil se pohyboval částečně v protisměru, byl však zachován dostatečný prostor pro projetí cyklisty. Poškozený cyklista se před střetem pohyboval ve skupině několika dalších cyklistů rychlostí v rozmezí 20-35 km/h, tedy s ohledem na prudké klesání vozovky a nepřehledný úsek pravotočivé zatáčky rovněž nepřiměřeně vysokou rychlostí. Soud dovodil aktivní legitimaci žalobkyně s odkazem na ustanovení §55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a pasivní legitimaci žalované opřel o ustanovení §9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Věc následně posoudil podle §427 a násl. obč. zák. (účinného do 31. 12. 2013) a dospěl k závěru, že škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu nákladního automobilu, a že řidič mohl nehodě zabránit, pokud by se v daném úseku před střetem s poškozeným cyklistou pohyboval přiměřenou rychlostí (do 30 km/h), kdy by stihl bezpečně zastavit i kdyby se poškozený dále pohyboval původní rychlostí, přepadl přes řídítka a dopadl do jízdního pruhu nákladního automobilu. Soud dovodil také spoluzavinění poškozeného, neboť jeho nepřiměřenou rychlost jízdy shledal v rozporu s prevenční povinností podle §415 obč. zák. s tím, že při rychlosti přiměřené by cyklista mohl bezpečně projet, i kdyby se nákladní automobil pohyboval svou původní rychlostí a trajektorií, případně by mohl pomocí výhledového zrcadla nákladní automobil zahlédnout a včas zareagovat. Jelikož podle názoru soudu neexistuje žádný další důkaz, na jehož základě by bylo možné blíže objasnit a jednoznačně stanovit poměr, ve kterém za škodu účastníci nehody odpovídají, stanovil míru jejich zavinění u každého z nich na polovinu.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 10. 2015, č. j. 7 Co 1763/2015-244, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a k jeho závěrům dodal, že jednání poškozeného cyklisty bylo bezprostřední (nikoliv však jedinou) příčinou vzniku škody, neboť jeho rychlost byla natolik vysoká, že nezvládl vzniklou situaci. Při méně prudkém brzdění by cyklista kolem nákladního automobilu projel jako ostatní cyklisté před ním, původní jízdní stopou. Cyklista zatáčku znal, mohl a měl tedy předpokládat její nebezpečnost. Nebýt nepřiměřené reakce poškozeného cyklisty, při méně razantním brzdění by k nehodě nedošlo. Podle znaleckého posudku Ing. Kubečka není rovněž podstatné, jak daleko jel nákladní automobil od kraje vozovky, ale že z pohledu protijedoucího cyklisty se od něj vzdaloval opticky. Znalec nevyloučil, že k nehodě by došlo i v případě, kdyby nákladní automobil jel při pravém okraji vozovky; pokud by cyklista brzdil stejně razantně, pod kola nákladního automobilu by spadl také. Podle názoru soudu proto řidič nákladního automobilu nevytvořil na komunikaci natolik nebezpečnou situaci, kterou by nebylo možné jednoduše vyřešit správnou reakcí cyklisty. I přes výše uvedené závěry odvolací soud shledal, že nejde odhlédnout od toho, že řidič nákladního automobilu projel zatáčku nepřiměřenou rychlostí a jel v úseku, pro který platí zákaz vjezdu vozidel těžších 3,5 tuny (přičemž výjimka z tohoto zákazu mu byla udělena až následně, dne 11. 7. 2014), a potvrdil proto závěr soudu prvního stupně o 50% zavinění obou účastníků nehody.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. dovozuje z toho, že došlo k nesprávnému vyhodnocení důkazů a právnímu posouzení skutku soudem první instance, resp. i odvolacím soudem, přičemž otázka spoluzavinění poškozeného s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Rozsah, v jakém soudy určily podíl poškozeného na vzniku škody, je podle ní zjevně nepřiměřený. Hlavní a podstatnou příčinou úrazu poškozeného je objektivní vina provozovatele dopravního prostředku. Je zřejmé, že vzhledem k zákazové značce poškozený nemohl předpokládat, že dojde ke vjezdu nákladního vozidla do místa nehody. Prvotní příčinou chování poškozeného byla náhlá a neočekávaná překážka v podobě tohoto nákladního vozidla, jehož rychlost byla podle znaleckého posudku nepřiměřená. Soud prvního stupně též nesprávně vyhodnotil důkazy, kdy výhledové zrcadlo bylo zcela nefunkční; nepřihlédl též ke skutečnosti, že poškozený jel ve své polovině vozovky, zatímco řidič vozidla zasahoval výrazně do protisměru. Uvádí, že fakt, že poškozený jel nepřiměřené vysokou rychlostí 20-35 km/h nevyplývá z žádného důkazu. Nákladní automobil naopak nepřiměřenou rychlostí jel a porušil zásadu omezené důvěry v dopravě, když s předstihem nereagoval na situaci tak, aby bylo zabráněno kolizi (podle znaleckého posudku Ing. Kubečka by řidič nákladního vozidla stihl zastavit, pokud by jel rychlostí 30 km/h). Odvolací soud se podle dovolatelky nesprávně vypořádal s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 877/2011, z něhož vyplývá, že poškozenému nelze dávat vinu za jeho nesprávnou reakci, když z výslechu Ing. Kubečka u Okresního soudu v Českých Budějovicích vyplývá, že na vlastní změnu pohybu poškozeného cyklisty zbýval jen velmi malý časový úsek, kolem 1,5 s. Navrhuje, aby dovolací soud oba rozsudky zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že zákazová značka pro posouzení příčinné souvislosti není rozhodující, neboť jsou v podobných místech běžně udělovány výjimky a cyklista je navíc povinen se chovat tak, aby byl schopen bezpečně zastavit a neohrozil ostatní účastníky provozu, musí být schopen reagovat i na jiné situace či překážky, tím spíše v nepřehledné zatáčce. Znalec vyhodnotil rychlost jízdy cyklisty před nehodou v rozpětí 20-35 km/h, jež je klasifikována jako rychlá. Pokud zrcadlo nebylo funkční, měl být cyklista naopak více obezřetný. Tvrzení, že řidič nákladního vozidla (na rozdíl od cyklisty) zasahoval výrazně do protisměru, považuje za nepravdivé, když podle znaleckého posudku mohl řidič zatáčku vzhledem k zúžení silnice „lehce říznout“, cyklista by navíc mohl nehodě zabránit tím, že by zatáčku projel, stejně jako jeho předjezdci, při pravém okraji vozovky, kde bylo dostatek místa. K nehodě došlo však v důsledku brzdění cyklisty. Uzavírá, že řidič nákladního automobilu nevytvořil na komunikaci překážku, nevyvolal natolik nebezpečnou situaci, kterou by nebylo možné vyřešit správnou reakcí cyklisty. Uzavírá, že řidič neporušil podstatným způsobem dopravní předpisy.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 10. 2015, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není přípustné.
V první řadě je zřejmé, že pro podání dovolání v rozsahu, v němž napadá část výroku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o platební povinnosti žalované, není žalobkyně tzv. subjektivně legitimována, neboť z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že je může podat jen ta strana (účastník řízení), jíž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě, jíž byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Odvolací soud potvrzením výroku o povinnosti zaplatit 767.427,- Kč s příslušenstvím nevyhověl odvolání žalované a tím, že ohledně této částky bylo žalobě vyhověno, nevznikla dovolatelce (žalobkyni) újma odstranitelná zrušením tohoto výroku. Protože se žalobkyně vinou nepřesnosti ve vymezení tzv. kvantitativního rozsahu dovolání domáhá i zrušení uvedeného výroku (napadá výslovně kompletní výrok rozsudku odvolacího soudu), dovolací soud v tomto rozsahu pro nedostatek subjektivní legitimace dovolání odmítl.
Dovolání není přípustné ani proti výroku o potvrzení zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 767.427,- Kč s odkazem na 50% spoluzavinění vzniku škody poškozeným cyklistou, neboť není naplněn žádný z důvodů uvedených v §237 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Soudy obou stupňů v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1896/2016, a v něm citovaná předchozí rozhodnutí) dovodily, že dovolatelka (zdravotní pojišťovna, jež vynaložila náklady na léčbu poškozeného cyklisty) je aktivně legitimována podle §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. k uplatnění přímého nároku proti pojistiteli odpovědnosti z provozu motorových vozidel založeného jí ustanovením §6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. v situaci, kdy bylo zjištěno porušení pravidel silničního provozu řidičem nákladního vozidla. Soudy poněkud nepřesně poukazovaly na ustanovení §427 obč. zák. o objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla (bez ohledu na protiprávnost a zavinění), které se sice obecně na škodu způsobenou provozem dopravního prostředku uplatní, avšak podmínkou posuzovaného nároku zdravotní pojišťovny je zaviněné protiprávní jednání třetí osoby vůči jejímu pojištěnci, tedy nárok vzniká, porušil-li řidič při nehodě zaviněně právní povinnost, v daném případě pravidla silničního provozu. Odvolací soud ovšem tyto zákonem stanovené podmínky bral v potaz a jejich naplnění dovodil, neboť podrobně vyložil, v čem řidič nákladního automobilu porušil dopravní předpisy. Jestliže v tomto směru dovolatelka proti právnímu posouzení věci nic nenamítá, není důvod považovat za nesprávnost, že bylo citováno nadbytečně ustanovení §427 obč. zák. Podstatné je, že i u regresního nároku zdravotní pojišťovny lze t zv. spoluzavinění cyklisty zohlednit, což odvolací soud učinil a správně též vyložil, že v rozsahu, v němž je soudem dovozeno spoluzavinění poškozeného, zdravotní pojišťovna nemá právo na regresní náhradu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1113/2002 , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 1821, ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1005/2003 , nebo ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3552/2014, Soudní rozhledy 6/2017, str. 193).
Dovolací námitky ke způsobu, jímž odvolací soud dospěl k závěru o polovičním spoluzavinění újmy cyklistou, nezakládají žádný z důvodů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Odvolací soud podrobně vyložil své hodnocení dopravní situace podle skutkového stavu zjištěného dosti obsáhlým dokazováním, přičemž správnost skutkových zjištění dovolacímu přezkumu nepodléhá (§241a odst. 1 o. s. ř) a jejich kritikou nelze založit přípustnost dovolání. Výhrady dovolatelky k průběhu nehodového děje, zejména ke způsobu jízdy obou účastníků, se týkají především hodnocení důkazů a na jejich základě učiněných závěrů o počínání obou účastníků nehody, a nemohou tak založit přípustnost dovolání, neboť jediným uplatnitelným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci. Buduje-li dovolatelka svou kritiku právního posouzení věci na vlastních odlišných skutkových závěrech, nenaplňuje žádný ze zákonem stanovených důvodů přípustnosti dovolání. Postup, jímž odvolací soud porovnával míru a význam porušení jednotlivých povinností na straně každého z účastníků nehody, vychází ze zjištěného skutkového stavu a po právní stránce odpovídá v obecné rovině požadavkům nastaveným ustálenou soudní praxí, je podrobně a řádně odůvodněn, nevykazuje žádné logické vady a ani z pohledu konkrétní jedinečné skutkové situace nelze dovodit, že by se tak odchyloval od judikatury dovolacího soudu. Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 877/2011 není přiléhavý, neboť v něm jde o odlišnou dopravní situaci, totiž o nedání přednosti v jízdě motocyklistovi jedoucímu po hlavní silnici.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není přípustné, neboť nejsou splněny podmínky uvedené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud dovolání i ve zbývajícím rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu