ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2460.2017.2
sp. zn. 25 Cdo 2460/2017-350
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: R. S., zastoupený Mgr. Přemyslem Pechlátem, advokátem se sídlem České Budějovice, Heydukova 505/3, proti žalované: Nemocnice s poliklinikou Karviná - Ráj , příspěvková organizace, IČO: 00844853, se sídlem Karviná – Ráj, Vydmuchov 399/5, zastoupená Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem se sídlem Karviná – Mizerov, Kirovova 1430, o 275.066 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 330/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2017, č. j. 57 Co 493/2015-306, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 11.761,20 Kč k rukám Mgr. MUDr. Karla Adamuse, Ph.D., advokáta se sídlem Karviná – Mizerov, Kirovova 1430, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 1. 2017, č. j. 57 Co 493/2015-306, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 3. 2015, č. j. 20 C 330/2011-190, ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 214.208 Kč s příslušenstvím a změnil jej ve vyhovujícím výroku ohledně částky 56.763 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nárok žalobce na náhradu za poškození zdraví následkem neposkytnutí řádné lékařské péče neshledal v základu důvodným. Dokazování doplnil revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v P. a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná ani při prvotním ošetření žalobce neporušila svou povinnost a její postup byl tzv. lege artis, tedy v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury. Popisuje průběh soudního sporu, uvádí, že teprve revizní posudek znaleckého ústavu, s jehož závěry on nesouhlasí, vyloučil odpovědnost žalované. Namítá nesprávné hodnocení tohoto posudku a je přesvědčen, že jeho závěry jsou nejednoznačné a nejasné, a proto soud měl předvolat zpracovatele ústavního posudku i předchozího znalce MUDr. Palarčíka, aby se k reviznímu posudku vyjádřil. Zdůrazňuje, že podle judikatury náleží výklad pojmu „lege artis“ pouze soudu a nikoliv znalci, a odvolacímu soudu vytýká, že pouze mechanicky opsal revizní posudek a tím se odchýlil např. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a je nepřezkoumatelné. Navrhl, aby bylo zrušeno a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná vyvracela důvody dovolání a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel v otázce hodnocení důkazů namítá odklon od rozhodnutí dovolacího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 878/2014, v němž bylo odvolacímu soudu vytknuto, že při hodnocení důkazů zaujal mylný právní názor na důkazní sílu dvou znaleckých posudků podle toho, kdo je vypracoval, a naopak neodlišil odborné (skutkové) závěry znalce od právního posouzení, jež náleží soudu. O takový případ se však v projednávané věci nejedná, obdobného pochybení při zjišťování skutkového stavu věci se odvolací soud v daném případě nedopustil, naopak s posouzením okresního soudu ohledně porušení povinností žalované při prvotním ošetření žalobce se neztotožnil právě pro rozpor tohoto závěru s posouzením správnosti jednotlivých úkonů při poskytnutí zdravotní služby. Odvolací soud svá zjištění čerpal ze znaleckých posudků MUDr. Palarčíka a MUDr. Dudy a právě pro vnitřní a vzájemné rozpory v těchto posudcích ohledně operace dne 24. 2. 2010 vyžádal a provedl důkaz revizním posudkem ústavu, zhodnotil jednotlivé kroky při léčbě žalobce, konzervativní léčbu zlomeniny, sádrovou imobilizaci i jednotlivá vyšetření a operační zákroky, a na tom skutkovém podkladě učinil závěr, že v průběhu léčby se žalovaná nedopustila chyby, postup byl indikován a proveden správně.
Další námitky dovolatele proti znaleckému dokazování a jeho hodnocení odvolacím soudem postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale paušálně proti skutkovým závěrům. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Je třeba připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože napadené rozhodnutí neznamená odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení procesněprávní otázky, není dovolací důvod nesprávného právního posouzení naplněn.
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud podle ust. §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu