ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.2774.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 2774/2017-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce M. D. , zastoupeného opatrovnicí H. V., právně zastoupeného Mgr. Lucií Voborníkovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Židovská 1143/31, proti žalované AXA pojišťovně a.s. , se sídlem v Praze 2, Lazarská 13/8, IČO : 28195604, o měsíční rentu 17.355 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 14/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 54 Co 413/2016-214, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 54 Co 413/2016-214, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby rozhodná právní otázka, tj. nárok poškozeného na doživotní rentu za pomoc jiných osob, byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu (§241a odst. 1 o. s. ř.), že žalobce v důsledku dopravní nehody utrpěl poškození mozku s reziduálním organickým psychosyndromem, jeho intelekt je v pásmu podprůměru, některé z kognitivních funkcí jsou postiženy a celkově byl u něj prokázán hraniční stav pro lehkou demenci se snížením psychomotorického centra. Žalobce trpí okrajovým oslabením levé dolní končetiny, jeho závislost na pomoc jiné osoby byla podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, posouzena jako lehká, tj. nejnižším stupněm. Odvolací soud zvážil rozsah závislosti žalobce s ohledem na jeho zdravotní stav a rozsah péče poskytované mu jeho matkou a přihlédl k příspěvku na péči vyplácenému státem.
Závěry vyplývající z žalobcem namítaných rozhodnutí (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 81/2013, a nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11), odvolací soud při svém rozhodnutí respektoval, když vycházel z názoru, že náhrada za pomoc při péči o poškozeného nahrazuje majetkovou újmu v případě, kdy se rozsah péče o něj vymyká běžné rodinné solidaritě a je situován do podmínek výrazné nesoběstačnosti poškozeného v základních úkonech osobní obsluhy a péče o domácnost, v nichž by přenesení zátěže na osoby blízké představovalo neúměrné břemeno přesahující rámec běžné solidarity. Taková situace nebyla v projednávaném případě prokázána. Namítá-li žalobce, že jeho stav odpovídá stupni výrazné nesoběstačnosti a že vyplácený státní příspěvek na péči ve výši 880 Kč neodpovídá rozsahu, v jakém jeho matka o něj pečuje, nejedná se o otázku právní, kterou by měl dovolací soud řešit, nýbrž v podstatě jsou napadána skutková zjištění, z nichž vycházely soudy obou stupňů. S právním posouzením uplatněného nároku dovolatel nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, s nímž on nesouhlasí.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu