ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.5336.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5336/2017-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobkyně E.ON Distribuce, a. s. , se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, 370 49 České Budějovice, IČO 28085400, zastoupené JUDr. Jiřím Ptáčkem, advokátem se sídlem Masarykova 398/2, 602 00 Brno, proti žalovanému Z. V. , zastoupenému JUDr. Anežkou Forstovou, advokátkou se sídlem Národních hrdinů 14/5, 690 02 Břeclav, o 44.547,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 105 C 139/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2017, č. j. 14 Co 30/2017-191, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2017, č. j. 14 Co 30/2017-191, bylo potvrzeno usnesení ze dne 12. 1. 2017, č. j. 105 C 139/2011-184, kterým Okresní soud v Břeclavi zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozhodnutí ve věci samé, neboť nebyl zaplacen soudní poplatek splatný podáním odvolání. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž rekapituluje průběh řízení a opakuje informace o svých majetkových poměrech. Nevymezuje vůbec, v jakých otázkách a z jakých důvodů považuje právní posouzení věci, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, za nesprávné, a od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodných právních otázek odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyly vyřešeny, jsou rozhodovány rozdílně anebo mají být posouzeny jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ).
Neobsahuje-li dovolání vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci uvedených zákonných náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném do 29. 9. 2017
– srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Hana Tichá
pověřený člen senátu