ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.999.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 999/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně MUDr. S. Č. , zastoupené JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, proti žalované MUDr. A. D. , zastoupené Mgr. J. P., obecnou zmocněnkyní , o 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 14 C 20/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. září 2016, č. j. 12 Co 190/2016-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. září 2016, č. j. 12 Co 190/2016-209, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení odpovědnosti žalované za úhyn koně v srpnu 2014 s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2004, sp. zn. 25 Cdo 2109/2003. Poukazuje na to, že ze skutkových zjištění vyplynulo, že při projevech břišní koliky nejméně tři dny před převozem koně na kliniku žalovaná nezajistila koni veterinární péči a nezajistila formální podmínky pro provedení chirurgického zákroku, a přesto soudy dovodily, že žalovaná, které byl kůň smluvně přenechán k dočasnému užívání, neporušila své smluvní či zákonné závazky. Protože škoda vznikla v době, kdy žalovaná měla koně u sebe na základě smlouvy, žalobkyně dovozuje objektivní odpovědnost žalované. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Především nedůvodně dovolatelka namítá odklon právního názoru odvolacího soudu od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2109/2003. V uvedeném rozhodnutí byla na odlišném skutkovém základě řešena objektivní odpovědnost žalovaného, který za účelem poskytnutí svých služeb převzal koně do tréninku, při němž se kůň zranil, a objektivní odpovědnost žalovaného ze smlouvy o poskytnutí služby byla posouzena podle speciálního ust. §421 obč. zák. o odpovědnosti za poškození věci převzaté ke splnění závazku (nyní §2944 o. z.). V daném případě se však odpovědnost za škodu, spočívající v úhynu či utracení koně, jenž byl žalované smluvně přenechán k dočasnému užívání, řídí dle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2004, sp. zn. 25 Cdo 546/2004).
Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, spočívá na skutkovém závěru, že žalovaná neporušila své smluvní ani zákonné povinnosti při péči o koně, jenž onemocněl a nakonec se souhlasem manžela žalobkyně musel být utracen, a nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím žalované a škodou vzniklou utracením koně. Námitky dovolatelky směřují vesměs proti zjištěnému skutkovému stavu ohledně průběhu nehodového děje. Dovolatelka sice jako otázku právní označuje posuzování příčinné souvislosti, avšak zpochybňuje pouze skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů. Zpochybňováním zjištěného skutkového stavu, na němž spočívá napadené rozhodnutí, se v podstatě domáhá přezkumu rozsudku odvolacího soudu, jehož nesprávnost odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. Ostatně i otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní jednání žalovaného a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2005, sp. zn. 25 Cdo 2398/2005). Avšak námitky skutkové nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají ani přípustnost dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, podmínky přípustnosti dovolání žalobkyně podle §237 o. s. ř. nejsou splněny, Nejvyšší soud proto její dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal dovolatelku k náhradě nákladů dovolacího řízení žalované za podané vyjádření k dovolání (paušální náhrada hotových výdajů podle §151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu