ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.1734.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 1734/2017-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobců a) H. K. , b) V. B. , c) M. K. , d) P. K. , e) J. K. , f) A. K. , g) I. U. , h) V. K. , i) E. S. , všichni zastoupeni JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 558/25, proti žalované JATKY TISMICE, s.r.o. se sídlem v Českém Brodě, Tismice 14, IČO 25068571, o zaplacení částky 118.000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 55/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. října 2016, č. j. 20 Co 315/2016-245, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.647 Kč, k rukám JUDr. Ludmily Pávkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Kodaňská 558/25, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobou podanou dne 16. 12. 2013 se žalobci jako spoluvlastníci domu na adrese P., domáhali, aby jim žalovaná zaplatila částku 118.000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnili zejména tím, že se žalovanou uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, kterou jí od 1. 12. 2010 pronajali nebytové prostory nacházející se v přízemí a suterénu jejich domu, že nájemné bylo sjednáno ve výši 55.000 Kč měsíčně a záloha na úhradu služeb činila 4.000 Kč měsíčně a že žalovaná neuhradila nájemné a zálohu na služby za měsíce prosinec 2010 a leden 2011.
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 2. 2016, č. j. 7 C 55/2014-191, výrokem I. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům a, b, c, d, e, f, g, h, i částku ve výši 118.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 10. 2016, č. j. 20 Co 315/2016-245, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem I. stupně) uzavřel, že žalovaná se stala nájemkyní nebytových prostor počínaje dnem 1. 12. 2010 na základě platně uzavřené nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2010 a nájemné a úhradu za služby za předmětné měsíce nezaplatila. Co se týká částky 100.000 Kč, zaplacené žalovanou žalobcům dne 24. 9. 2010, odvolací soud dospěl k závěru, že byla uhrazena žalovanou za společnost GOODNESS s.r.o., jako část jejího dlužného nájemného. Důvodem plnění bylo, že žalovaná se na základě smlouvy o převodu obchodního podílu stala jediným společníkem společnosti GOODNESS s.r.o. a v rámci jednání o nové nájemní smlouvě se dohodla se žalobci, že za tuto společnost uhradí dlužný nájem (jeho část). Odstoupením od smlouvy o převodu obchodního podílu pak důvod plnění odpadl, ale tím, kdo se bezdůvodně obohatil je dlužník, za kterého bylo plněno, tedy GOODNESS s.r.o., nikoli věřitel (žalobci), který plnění přijal (§454 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací jej projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V usnesení ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura, zaujal Nejvyšší soud názor, že přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu [po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo vyhověno žalobě o zaplacení částky 118.000 Kč s příslušenstvím. Tato částka sestává ze dvou samostatných nároků, neboť vedle nároku na dlužné nájemné ve výši 110.000 Kč s příslušenstvím byl uplatněn i nárok na zaplacení částky 8.000 Kč jako úhrady za služby spojené s nájmem. Jelikož dílčí nárok na zaplacení částky 8.000 Kč s příslušenstvím nepřesahuje částku 50.000 Kč, je přípustnost dovolání ve vztahu k výroku ohledně této částky vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Ohledně výroku na zaplacení částky 110.000 Kč dovolací soud uvádí, že žalobou uplatněný nárok není solidárního charakteru, z petitu žaloby a jemu odpovídajícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ani soudu odvolacího nevyplývá, v jakém poměru má být dluh jednotlivým žalobcům zaplacen, a jde o dělitelné plnění (žalobci nejsou nerozluční společníci), proto může každý z věřitelů (žalobců) požadovat jen svůj díl (srov. §512 odst. 1 obč. zák.) pohledávky. Není-li poměr určen, jsou podíly účastníků stejné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 453/2008, uveřejněný pod č. 82/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dílčí nároky žalobců vůči žalované při požadavku na zaplacení nájemného 110.000 Kč s příslušenstvím (s ohledem na velikost jednotlivých podílů) přitom nepřesahují částku 50.000 Kč (podíl každého z nich činí 12.222 Kč), a proto je přípustnost dovolání i ohledně tohoto výroku vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť přípustnost dovolání (z hlediska posledně citovaného ustanovení) proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných účastníků, je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50.000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 198/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1992/2013, nebo ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1331/2014).
S ohledem na uvedené proto Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, tj. jakoby i jeho nákladový výrok. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti tomuto výroku totiž dovolatelka nikterak nebrojila, nýbrž ho napadla ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedenému výroku schází v dovolání jakékoli odůvodnění.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 5. října 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu