ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2279.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2279/2017-1030
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci žalobkyně I. M. , proti žalovaným 1) M. Č. , zastoupenému JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, a 2) Stavebnímu bytovému družstvu Praha 5 , se sídlem v Praze 5, U Demartinky 2561/1, IČO 00063657, zastoupenému JUDr. Juditou Kodlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 292/14, o vyklizení bytu a o určení vlastnictví k bytové jednotce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 92/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2016, č. j. 22 Co 384/2016-869, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 22 Co 384/2016-869, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 8. 2016, č. j. 31 C 92/2008-843, jímž soud prvního stupně nepřipustil záměnu účastníků řízení na straně žalobkyně.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, jelikož dovolatelka pouze odkazuje na ustanovení §237 o. s. ř., avšak již nikterak nevymezuje, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a toliko obecně hovoří o tom, že „vyřešená právní otázka“ má být dovolacím soudem vyřešena jinak a že napadené rozhodnutí „nemůže v konfrontaci s judikaturou obstát“, aniž by jakkoliv (alespoň) naznačila, jaká otázka má být posouzena jinak a s jakou judikaturou má být konfrontována.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. listopadu 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu