ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2762.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 2762/2017-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce P. G. , zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, proti žalovanému Bytovému družstvu občanů Máj , se sídlem v Šenově u Nového Jičína, Dukelská 253, IČO 14614880, zastoupenému JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, o zaplacení 77.200 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 17 C 92/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2017, č. j. 71 Co 436/2016-30, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 5. 1. 2017, č. j. 71 Co 436/2016-30, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně (soud prvního stupně) ze dne 15. 8. 2016, č. j. 17 C 92/2016-10, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 77.200 Kč a náklady řízení ve výši 17.714,50 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3, 4, §114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že povaha projednávané věci odůvodňovala vydání usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. a že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku podle §153a odst. 3 o. s. ř., je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod číslem 173, usnesení téhož soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 760/2015, uveřejněné pod číslem 76/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu ani s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 221/2007 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2008, pod číslem 80), podle něhož povaha věci a ani okolnosti případu nevyžadují výzvu podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. také tehdy, byl-li v dosavadním průběhu řízení alespoň základ obrany žalovaného proti nároku uplatněnému v žalobě ozřejměn jinak. O takovou situaci se totiž v souzené věci nejedná, neboť základ obrany žalovaného proti nároku uplatněnému v žalobě měl být podle argumentace dovolatele ozřejměn v průběhu jiného řízení. Skutečnost, že je u soudu vedeno jiné řízení (týkající se obdobného nároku) mezi týmiž účastníky, ve kterém se žalovaný aktivně brání, sama o sobě nevylučuje možnost vydání kvalifikované výzvy podle §114b o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 612/2011, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4241/2014, obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 798/2003).
Administrativní chybu žalovaného způsobenou jeho nepozorností, v důsledku níž se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, nelze považovat za vážný důvod bránící zaslání vyjádření, pro který soud neměl rozsudek pro uznání vydat (srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 628/2013, uveřejněného pod číslem 51/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k návrhu žalobce nepřerušil řízení, odepřel mu právo na spravedlivý proces tím, že jej „neformálně neupozornil“ na nedoručení vyjádření po vydání kvalifikované výzvy), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a o. s. ř. Jen pro úplnost lze dodat, že nastala-li fikce uznání nároku (§114b odst. 5 o. s. ř.), nebyl pro přerušení řízení podle §109 odst. 2 o. s. ř. důvod a jen tím, že ho soud během lhůty k vyjádření stanovené v usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. neupozornil, že toto vyjádření doposud soudu nezaslal, neznamená, že by mu soud odepřel právo na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu