ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3112.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3112/2017-395
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce L. M. , M. B., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalovanému R. M. , P., zastoupenému Mgr. Romanem Šafránkem, advokátem se sídlem v Hradištku, Pod Vodojemem 454, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 18/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č. j. 53 Co 338/2016-372, ve spojení s usnesením ze dne 9. prosince 2016, č. j. 53 Co 338/2016-375, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č. j. 53 Co 338/2016-372, ve spojení s usnesením ze dne 9. prosince 2016, č. j. 53 Co 338/2016-375, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením §241b odst. 3 o.s.ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím uplatnil vady řízení (zejména ve vztahu k hodnocení důkazu výpovědí svědkyně M. Z.) a brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá zjištění rozhodná pro závěr o neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 1. září 2002. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o.s.ř. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovolání podává proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – názor, že ve vztahu k těmto výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o.s.ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o.s.ř.), přičemž v této části nebylo o tyto náležitosti doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o.s.ř. Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti uvedeným výrokům ve skutečnosti nesměřuje, byť dovolatel, avšak pouze formálně, naznačil, že dovolání i proti nim podává.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu