ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4395.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 4395/2017-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně P. L. , P., zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalovanému I. W. , B., zastoupenému JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 105/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2017, č. j. 28 Co 140/2017-175, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám JUDr. Jiřího Nováka, advokáta se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 11. 2016, č. j. 14 C 105/2016-125, uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni nebytové prostory objektu bydlení v Z. P. a objektu mlýna na pozemku parc. č. st. v katastrálním území P. P. a pozemek parc. č. st., zapsané na LV pro obec B., katastrální území P. P. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P., tak, že z nich vyklidí ve výroku specifikované konkrétní movité věci, vše nejpozději do 6 měsíců od právní moci rozsudku dle situačních výkresů, které jsou nedílnou součástí rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 4. 2017, č. j. 28 Co 140/2017-175 (poté, co připustil na návrh žalobkyně změnu žaloby), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen vyklidit do 6 měsíců od právní moci rozsudku pozemek parc. č. st., jehož součástí je stavba č. p., objekt bydlení, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště P., pro katastrální území P. P., obec B., na LV č. (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud České republiky podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalovaný v dovolání pouze odkazuje na ustanovení §237 o. s. ř., avšak neuvádí žádný z pohledu zmíněného ustanovení relevantní údaj.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že zpochybnil-li žalovaný zejména procesní postup odvolacího soudu (připuštění změny žaloby), jde ve své podstatě o námitku, že řízení je zatíženo vadou. Tím žalovaný vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) uplatnil rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jelikož případné vady řízení nejsou samostatným dovolacím důvodem a lze k nim přihlédnout toliko za splnění podmínek §242 odst. 3 o. s. ř. V projednávané věci se navíc ze spisu podává, že výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněné žalobě, a změna žaloby tak byla možná (§95 odst. 2 věta první o. s. ř. a contrario ve spojení s §211 o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. prosince 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu