ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4846.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4846/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně MUDr. J. N. , zastoupené JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, proti žalované V. B. , zastoupené JUDr. Petrou Huškovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Třešňová 521/44, o zaplacení částky 32.634 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení částky 49.779,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 318/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2016, č. j. 20 Co 141/2015-292, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.720 Kč k rukám JUDr. Pavla Pokorného, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. 20 Co 141/2015-292, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2014, č. j. 14 C 318/2012-237, v napadených výrocích, jimiž soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit částku 32.664 Kč (spočívající v dlužném nájemném) s tam specifikovaným poplatkem z prodlení, zamítl vzájemnou žalobu, kterou se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení částky 49.779,60 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, a dále rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které však není přípustné podle §238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
V usnesení ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura, zaujal Nejvyšší soud názor, že přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu [po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo vyhověno žalobě na zaplacení částky 32.664 Kč s příslušenstvím a jíž byla zamítnuta vzájemná žaloba na zaplacení částky 49.779,60 Kč s příslušenstvím. Tyto částky představují dva samostatné nároky, a to z titulu dlužného nájemného ve výši 32.664 Kč a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 49.779,60 Kč s příslušenstvím. Jelikož dílčí nároky na zaplacení částek 32.664 Kč s příslušenstvím a 49.779,60 Kč s příslušenstvím (nároky se samostatným skutkovým základem) v každém jednotlivém případě nepřesahují částku 50.000 Kč, je přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům ohledně těchto částek vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává proti oběma výrokům napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti výrokům o nákladech řízení. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti těmto výrokům totiž dovolatelka nikterak nebrojila, nýbrž je napadla ryze formálně jen proto, že jde o výroky závislé. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedeným výrokům schází v dovolání jakékoli odůvodnění. Kromě toho i těmito výroky odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění zjevně nepřevyšujícím 50.000 Kč, takže přípustnost dovolání proti němu rovněž vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.], který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. března 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu