ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4934.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4934/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobců a/ M. K. , a b/ M. K. , zastoupených JUDr. Ladislavem Šoóšem, advokátem se sídlem v Roudnici nad Labem, třída T. G. Masaryka 1031, proti žalované I. H. , zastoupené opatrovnicí JUDr. Janou Betlamovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská 126/8, o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 165/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. února 2016, č. j. 9 Co 701/2014-386, a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2014, č. j. 8 C 165/2011-252, takto:
I. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 Co 701/2014-386, se odmítá .
II. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2014, č. j. 8 C 165/2011-252, se zastavuje .
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.700 Kč k rukám JUDr. Ladislava Šoóše, advokáta se sídlem v Roudnici nad Labem, třída T. G. Masaryka 1031, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 Co 701/2014-386, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2014, č. j. 8 C 165/2011-252, v části, v níž soud prvního stupně určil nájemné pro byt o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v prvním patře domu, stojícím na parcele 213/1 v k. ú. R. n. L., vše zapsáno na LV č. 8021, částkou 60 Kč za m 2 a v níž rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobcům náklady řízení, změnil jej tak, že počátek zvýšení nájemného určil od 1. 10. 2011 a výši nákladů stanovil částkou 5.392 Kč; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 Co 701/2014-386, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání, a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání neobsahuje žádný relevantní údaj vztahující se k přípustnosti dovolání. Dovolatelka sice v tomto směru uvedla, že se „odvolací soud při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Z dovolání však musí být také patrno, při řešení jakých otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V dovolání není vymezen ani dovolací důvod způsobem uvedeným v §241a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci poukazem na vady řízení (nesprávné hodnocení provedených důkazů) a na nesprávnost zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci (výklad obsahu nájemní smlouvy a doručení výzvy k uzavření dohody o výši nájemného).
Žalovaná napadla dovoláním výslovně také rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 8. 2014, č. j. 8 C 165/2011-252. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud nepřehlédl, že dovolání je podáno proti celému rozsudku odvolacího soudu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.)
– názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.
Bylo-li dovolání odmítnuto nebo dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu