ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.1899.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 1899/2017-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce L. K. , zastoupeného JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem, se sídlem v Opavě, nám. Republiky 2/1, PSČ 746 01, proti žalované P. K., zastoupené JUDr. Hanou Stavařovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Veleslavínova 371/19, PSČ 746 01, o zrušení výživného, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. října 2013, č. j. 12 C 115/2012-104, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2014, č. j. 14 Co 33/2014-142, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 115/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. září 2015, č. j. 12 C 115/2012-201, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2016, č. j. 13 Co 131/2016-232, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 7. září 2015, č. j. 12 C 115/2012-201, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. července 2016, č. j. 13 Co 131/2016-232, se odmítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 7. září 2015, č. j. 12 C 115/2012-201, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 19. června 2014 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně mimo jiné uzavřel, že nebyl naplněn žalobou uplatněný důvod zmatečnosti zakotvený v §229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť nebylo zjištěno a žalobce to ani netvrdil, že by byl zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonům.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. července 2016, č. j. 13 Co 131/2016-232, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dovolání.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř., mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2013, se podává, že nebyl-li účastník (v době před pravomocným skončením řízení předcházejícího vydání rozhodnutí soudu napadeného žalobou pro zmatečnost) zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen, nejde o zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1541/97, ze dne 31. března 1998, sp. zn. 20 Cdo 382/98, ze dne 25. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 1503/2003, ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 21 Cdo 1015/2011, ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. 21 Cdo 1637/2011, či ze dne 23. června 2016, sp. zn. 21 Cdo 1952/2016).
Dovolatelem tvrzená „zjevná momentální neschopnost“ (z důvodu užití léků na uklidnění) odpovídajícím způsobem reagovat, vystupovat a řádně hájit svá práva na jednání před soudem prvního stupně konaném dne 3. září 2013 proto nepředstavuje naplnění zmatečnostního důvodu vymezeného v 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vytýká-li dovolatel soudu prvního stupně, že měl z úřední povinnosti a bez návrhu posoudit jeho schopnost účastnit se ústního jednání konaného dne 3. září 2013 a „dle toho procesně reagovat“, přehlíží, že takové (tvrzené) pochybení soudu nepředstavuje vadu, pro kterou by mohl podat žalobu pro zmatečnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu