ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.4959.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4959/2017-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně AUTO DESIGN VAŇKÁT, s. r. o. , se sídlem v Polepech 227, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 25058371, proti žalované KOMA Consulting, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Dohalická 949, PSČ 190 14, identifikační číslo osoby 26504081, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Šaldova 466/34, PSČ 186 00, o zaplacení 224.326,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 73/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2017, č. j. 15 Co 200/2017-73, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 6. ledna 2017, č. j. 17 C 73/2015-55, rozhodl, že „v řízení bude dále pokračováno na straně žalobce“ se společností Louda Auto a. s., identifikační číslo osoby 46358714.
K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že v řízení bude pokračováno s procesními nástupci dosavadní žalobkyně, kterými jsou společnosti Louda Auto a. s., identifikační číslo osoby 46358714, a LOUDA REALITY a. s., identifikační číslo osoby 02144972.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako subjektivně nepřípustné.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází - ve smyslu §243c odst. 3, §240 odst. 1 a §218 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz ).
Dovoláním napadené rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o procesních nástupcích žalobkyně, však nepůsobí újmu na právech dovolatelky a neukládá jí žádné povinnosti. Odvolací soud o právech či povinnostech žalované nerozhodoval, rozhodnutí se netýkalo ani jejího procesního postavení, neboť bylo posuzováno pouze to, kdo je právním nástupcem dosavadní žalobkyně. V takovém případě se nevyžaduje - na rozdíl od záměny účastníků ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. - ani souhlas žalované a nedochází ani k žádnému dalšímu prodloužení soudního řízení, neboť procesní nástupci na straně žalobkyně jsou povinni přijmout stav řízení, jaký tu je v době jejich nástupu do řízení (§107 odst. 4 o. s. ř.). Postavení žalované se tak tímto rozhodnutím z procesně právního hlediska nezmění (srov. v poměrech předchozí právní úpravy přiměřeně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 28 Cdo 4464/2007).
Žalované ostatně nesvědčí žádný argument, jímž by mohla nástupnictví v řízení čelit. V případech, kdy původní žalobce po zahájení řízení ztratí způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), nastává situace předvídaná §107 o. s. ř. a povinností soudu je posoudit, zda v řízení může pokračovat, a pokud ano, rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. K objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zaniklého účastníka ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde, soud provede, a to z úřední povinnosti, potřebná šetření; protože jde o postup soudu v řízení (a nikoli o dokazování o skutkovém stavu věci), soud přitom není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 725; viz shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 311/2004).
Skutečnost, že povaha věci (řízení o zaplacení 224.326,18 Kč s příslušenstvím) umožňuje v řízení pokračovat s právními nástupci žalobkyně, plyne přímo ze znění zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Podle §244 a §261 odst. 1 tohoto zákona přechází majetek (tedy i pohledávky) rozdělením zaniklé společnosti na nástupnické společnosti.
Námitky vznesené dovolatelkou (neexistence žalobou uplatněné pohledávky, resp. nemožnost jejího přechodu na procesní nástupce původní žalobkyně) mohou být posuzovány jedině při rozhodování o věci samé.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. listopadu 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu