ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.5021.2016.1
sp. zn. 27 Cdo 5021/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A. D. , zastoupené JUDr. Miroslavem Černým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 224/3, PSČ 120 00, za účasti Bytového družstva Kaplická 857 , se sídlem v Praze 4, Kaplická 857/39, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25127691, zastoupeného JUDr. Karlem Šrolem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Rybářská 159/4, PSČ 147 00, o uložení povinnosti uzavřít nájemní smlouvu k družstevnímu bytu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 77/2012, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2016, č. j. 14 Cmo 467/2014-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu Kaplická 857 na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. června 2014, č. j. 75 Cm 77/2012-56, zamítl návrh na uložení povinnosti Bytovému družstvu Kaplická 857 (dále jen „družstvo“) uzavřít s navrhovatelkou nájemní smlouvu k družstevnímu bytu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatelka, vymezujíc, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, formuluje otázku hmotného práva, na jejíž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda se jako členka družstva, na kterou byly převedeny členská práva a povinnosti (dále jen „členský podíl“), jež nezahrnovaly právo nájmu družstevního bytu, může podle ustanovení stanov družstva domáhat soudní cestou uzavření nájemní smlouvy ke konkrétnímu bytu ve vlastnictví družstva, jehož se stala (a dosud je) nájemkyní na základě nájemní smlouvy uzavřené před tím, než nabyla členský podíl.
Při formulaci této otázky dovolatelka přichází s námitkami, kterými ve skutečnosti pouze zpochybňuje výklad stanov družstva učiněný odvolacím soudem, podle něhož žádné ustanovení stanov družstva (tj. ani dovolatelkou zmiňované články 10, 19 a 26) nezakládá bez dalšího nárok nebydlícího člena družstva na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že odvolací soud zcela respektoval výkladová pravidla určená ustanoveními §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (obou ve znění účinném do 31. prosince 2013), a zásady pro výklad právních úkonů formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, podle něhož dovolatelka nemá právo na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu, je tento jeho závěr v souladu s §685 odst. 2 obč. zák. a s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. právě dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. 29 Odo 920/2004, uveřejněný pod číslem 44/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazující usnesení ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 1188/2012, a ze dne 28. června 2016, sp. zn. 26 Cdo 1586/2015).
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pro účely posouzení oprávněnosti uplatněného nároku je zcela nerozhodné, že dovolatelka užívá byt ve vlastnictví družstva na základě nájemní smlouvy uzavřené před tím, než nabyla členský podíl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 15. června 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu