ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.548.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 548/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Labská investiční, a. s., v likvidaci , se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 1930/86, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 27178323, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, proti žalované SOFO Group a. s. , se sídlem v Praze 10, Vršovicích, Litevská 1174/8, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27243389, zastoupené JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, PSČ 110 00, o zaplacení 1.880.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 65/2013, o dovolání žalobkyně a M. B., z astoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2016, č. j. 4 Cmo 76/2016-233, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k „odvolání žalobce“ usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2016, č. j. 33 Cm 65/2013-211, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se M. B. (dále též jen „žadatel“) nevrací soudní poplatek ve výši 94.010 Kč zaplacený v této věci.
Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podali žalobkyně a žadatel dovolání.
Jde-li o dovolání žalobkyně, je třeba uvést, že zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243c odst. 3 a §218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Napadeným rozhodnutím, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který na návrh žadatele rozhodl o tom, že se žadateli nevrací soudní poplatek jím v této věci zaplacený, nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech žalobkyně. Dovolání žalobkyně proto Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako dovolání podané neoprávněnou osobou.
Jde-li o dovolání žadatele, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Otázka, „kdo je účastníkem řízení o žádosti o vrácení omylem zaplaceného soudního poplatku a komu svědčí právo k uplatnění jak řádných, tak mimořádných opravných prostředků“ formulovaná dovolatelem s tím, že odvolací soud za účastníka odvolacího řízení (odvolatele) chybně považoval žalobkyni, a nikoliv jeho, nesplňuje kritéria stanovená v §237 o. s. ř., neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatel pomíjí, že podle dikce §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
Jakkoli lze dovolateli přisvědčit v tom, že označení účastníků odvolacího řízení není (zejména z důvodu absence označení žadatele v záhlaví rozhodnutí) jednoznačné, z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud rozhodl jak o odvolání žalobkyně, tak i o odvolání žadatele, odvolání obou osob ostatně bylo obsaženo v jednom podání, které za ně učinil jejich společný zástupce. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud dovolatele za účastníka odvolacího řízení považoval.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel ze zjištění, že dovolatel (člen představenstva žalobkyně) zaplatil soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 94.010 Kč, přičemž tuto transakci identifikoval příslušnou spisovou značkou. Na zaplacení soudního poplatku ostatně sama žalobkyně (resp. její zástupce, který je rovněž zástupcem dovolatele) soud prvního stupně opakovaně upozorňovala. Až poté, kdy byla žalobkyně od soudních poplatků osvobozena, požádal dovolatel o „vrácení omylem zaslané platby“.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli v této situaci nelze vrátit zaplacený soudní poplatek, je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. září 2015, sp. zn. 23 Cdo 1917/2015, uveřejněném pod číslem 50/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na který přiléhavě odkázal již soud prvního stupně).
V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že není významné (soud nezjišťuje), jaký je právní vztah mezi plátcem a tím, za koho byl soudní poplatek zaplacen (k zastupitelnosti zaplacení soudního poplatku srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02). K uvedenému závěru se Nejvyšší soud přihlásil a dále jej rozvedl rovněž v usnesení ze dne 4. února 2016, sp. zn. 28 Cdo 3580/2015.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu